< 1 Corinthians 13 >

1 If I speak with the tongues of humans and of angels, but do not have love, I am a noisy gong, or a clanging cymbal.
Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem měď zvučící aneb zvonec znějící.
2 If I have the gift of prophecy, and know all mysteries and all knowledge; and if I have all faith, so as to remove mountains, but do not have love, I am nothing.
A bychť měl proroctví, a povědom byl všelikého tajemství i všelikého umění, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.
3 If I dole out all my goods to feed the poor, and if I surrender my body so that I may boast, but do not have love, it profits me nothing.
A kdybych vynaložil na pokrmy všecken statek svůj, a bych vydal tělo své k spálení, a lásky bych neměl, nic mi to neprospívá.
4 Love is patient and is kind; love does not envy. Love does not brag, is not proud,
Láska trpělivá jest, dobrotivá jest, láska nezávidí, láska není všetečná, nenadýmá se.
5 does not behave itself inappropriately, does not seek its own way, is not irritable, does not keep a record of wrongs;
V nic neslušného se nevydává, nehledá svých věcí, nezpouzí se, neobmýšlí zlého.
6 does not rejoice in unrighteousness, but rejoices with the truth;
Neraduje se z nepravosti, ale spolu raduje se pravdě.
7 bears all things, believes all things, hopes all things, endures all things.
Všecko snáší, všemu věří, všeho se naděje, všeho trpělivě čeká.
8 Love never fails. But where there are prophecies, they will be done away with. Where there are tongues, they will cease. Where there is knowledge, it will be done away with.
Láska nikdy nevypadá, ješto buď že proroctví jsou, ta přestanou, buď jazykové, ti utichnou, buď učení, to v nic přijde.
9 For we know in part, and we prophesy in part;
Z částky zajisté poznáváme, a z částky prorokujeme.
10 but when that which is complete has come, that which is partial will be done away with.
Ale jakž by přišlo dokonalé, tehdyť to, což jest z částky, vyhlazeno bude.
11 When I was a child, I spoke as a child, I felt as a child, I thought as a child. Now that I have become an adult, I have put away childish things.
Dokudž jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, ale když jsem muž, opustil jsem dětinské věci.
12 For now we see in a mirror, dimly, but then face to face. Now I know in part, but then I will know fully, even as I was also fully known.
Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství, ale tehdáž tváří v tvář. Nyní poznávám z částky, ale tehdy poznám, tak jakž i známostí obdařen budu.
13 But now faith, hope, and love remain—these three. The greatest of these is love.
Nyní pak zůstává víra, naděje, láska, to tré, ale největší z nich jestiť láska.

< 1 Corinthians 13 >