Romans 9
1 I tell the truth in Christ. I am not lying, my conscience testifying with me in the Holy Spirit,
Pravduť pravím v Kristu a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
2 that I have great sorrow and unceasing anguish in my heart.
Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém.
3 For I could wish that I myself were accursed from Christ for my brothers' sake, my physical relatives according to the flesh,
Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, totiž příbuzných svých podle těla.
4 who are Israelites; whose is the adoption, and the glory, and the covenants, and the giving of the law, and the service, and the promises;
Kteřížto jsou Izraelští, jejichžto jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení.
5 of whom are the patriarchs, and from whom is the Christ, as concerning the flesh, who is over all, God, blessed forever. Amen. (aiōn g165)
Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
6 But it is not as though the word of God has come to nothing. For they are not all Israel, that are of Israel.
Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
7 Neither, because they are Abraham's descendants, are they all children. But, "In Isaac will your descendants be called."
Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
8 That is, it is not the children of the flesh who are children of God, but the children of the promise are counted as descendants.
To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové těla, jsou také synové Boží, ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení, ti se počítají za símě.
9 For this is what the promise said, "At the appointed time I will come, and Sarah will have a son."
Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
10 And not only that, but Rebekah also had conceived by one, our father Isaac.
A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho důvodem jest.
11 For being not yet born, neither having done anything good or bad, that the purpose of God according to election might stand, not of works, but of him who calls,
Nebo ještě před narozením obou těch synů, a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutků, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo,
12 it was said to her, "The elder will serve the younger."
Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13 Even as it is written, "Jacob I loved, but Esau I hated."
Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14 What should we say then? Is there unrighteousness with God? Absolutely not.
I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15 For he said to Moses, "I will have mercy on whom I have mercy, and I will have compassion on whom I have compassion."
Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost učiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji.
16 So then it is not of him who wills, nor of him who runs, but of God who has mercy.
A tak tedy neníť vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž běží, ale na Bohu, jenž se smilovává.
17 For the Scripture says to Pharaoh, "For this very purpose I caused you to be raised up, that I might show in you my power, and that my name might be proclaimed in all the earth."
Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18 So then, he has mercy on whom he desires, and he hardens whom he desires.
A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19 You will say then to me, "Why does he still find fault? For who withstands his will?"
Ale díš mi: I pročež se pak hněvá? Nebo vůli jeho kdo odepřel?
20 But who indeed are you, a human being, to reply against God? Will the thing formed ask him who formed it, "Why did you make me like this?"
Ale ó člověče, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21 Or hasn't the potter a right over the clay, from the same lump to make one part a vessel for honor, and another for dishonor?
Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?
22 What if God, willing to show his wrath, and to make his power known, endured with much patience vessels of wrath made for destruction,
Což pak divného, že Bůh, chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí.
23 and that he might make known the riches of his glory on vessels of mercy, which he prepared beforehand for glory,
A takž také, aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě.
24 us, whom he also called, not from the Jews only, but also from the non-Jews?
Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
25 As he says also in Hosea, "I will call them which were not my people 'my people,' and her who was not loved, 'loved.'"
Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid můj lidem mým, a nemilou nazovu milou.
26 "It will be that in the place where it was said to them, 'You are not my people,' There they will be called 'children of the living God.'"
A budeť na tom místě, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27 And Isaiah cries out concerning Israel, "Though the number of the children of Israel are as the sand of the sea, the remnant will be kept safe.
Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové toliko spaseni budou.
28 For he will fulfill the word and decisively in righteousness; because the Lord will carry out the word decisively in the midst of the earth."
Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29 As Isaiah has said before, "Unless the Lord of hosts had left us a few survivors, we would have become like Sodom, and would have been made like Gomorrah."
A jakož prve pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30 What should we say then? That the non-Jews, who did not follow after righteousness, attained to righteousness, even the righteousness which is of faith;
Což tedy díme? Že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
31 but Israel, following after a law of righteousness, did not arrive at that law.
Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
32 Why? Because they did not seek it by faith, but as it were by works. They stumbled over the stumbling stone;
Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
33 even as it is written, "Look, I am laying in Zion a stumbling stone and a rock to trip over; and the one who believes in him will not be put to shame."
Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
