Romans 10
1 Brothers, my heart's desire and my prayer to God is for them, that they may be saved.
Bratři, denně prosím Boha za Izraelce, aby si uvědomili svůj omyl.
2 For I testify about them that they have a zeal for God, but not according to knowledge.
Musí se jim přiznat, že o Boží přízeň horlivě usilují, ale mají klapky na očích.
3 For being ignorant of God's righteousness, and seeking to establish their own righteousness, they did not subject themselves to the righteousness of God.
Nepochopili ospravedlnění v tom způsobu, jak je nabízí Bůh, a proto je odmítají a chtějí si je vydobýt sami.
4 For Christ is the end of the law for righteousness to everyone who believes.
Zákon je měl přece přivést ke Kristu, který je vrcholem a dává bezúhonnost tomu, kdo věří.
5 For Moses writes about the righteousness of the law, "The one who does them will live by them."
Mojžíš řekl, že člověk získá život plněním zákona; říkejme tomu ospravedlnění cestou zákona.
6 But the righteousness which is of faith says this, "Do not say in your heart, 'Who will go up into heaven?' (that is, to bring Christ down);
Ospravedlnění cestou víry je však něco jiného. Klíč k životu není třeba hledat v nadpozemských výšinách,
ani pracně dobývat z hlubin země. Vše potřebné již za nás udělal Kristus. (Abyssos g12)
8 But what does it say? "The word is near you, in your mouth, and in your heart;" that is, the message of faith that we proclaim;
Každý člověk má ten klíč na dosah, má ho ve svém srdci: je to víra, kterou hlásáme.
9 because, if you acknowledge with your mouth that Jesus is Lord and believe in your heart that God raised him from the dead, you will be saved.
Jestliže tedy Krista vyznáváš jako Pána a opravdu věříš, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, jsi zachráněn.
10 For with the heart one believes, resulting in righteousness, and with the mouth acknowledgment is made, resulting in salvation.
Kdo věří, ten je před Bohem spravedlivý a jako takový, hlásí-li se k tomu veřejně, je u něho v milosti.
11 For the Scripture says, "Whoever believes in him will not be put to shame."
Bible přece říká: Kdo mu uvěří, nebude zklamán.
12 For there is no distinction between Jew and Greek; for the same Lord of all is rich to all who call on him.
A v tom není rozdíl mezi židem a jinověrcem. Všichni mají jednoho a téhož Pána a ten je stejně štědrý ke všem, kdo se k němu obracejí.
13 For, "Whoever will call on the name of the Lord will be saved."
Je přece psáno, že každý, kdo ho bude vzývat, bude zachráněn. Každý!
14 How then will they call on him in whom they have not believed? How will they believe in him whom they have not heard? And how will they hear without someone preaching?
Vzývat ho může ovšem jen ten, kdo v něj uvěřil: uvěřil jen ten, kdo o něm slyšel; slyší jen tehdy, když bude někdo mluvit;
15 And how will they preach unless they are sent? As it is written: "How beautiful are the feet of those who bring good news of peace, who bring good news of good things."
a mluvit o něm – k tomu právě Bůh posílá nás. Vždyť víte, co je psáno v Písmu: „Vždy vítán je, kdo dobrou zprávu nese!“
16 But they did not all listen to the Good News. For Isaiah says, "Lord, who has believed our report?"
Skutečnost je ovšem taková, že ne všichni tu zprávu uvítali. Vždyť už Izajáš si stěžuje: „Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?“
17 So faith comes by hearing, and hearing by the word of Christ.
Věříme-li my, je to proto, že jsme Kristovo poselství přijali.
18 But I ask, isn't it rather that they did not hear? On the contrary, "Their voice has gone out to all the earth, their words to the farthest parts of the world."
Pokládám však otázku: Což snad Izraelci neslyšeli stejné poselství? Jistě slyšeli.
19 But I ask, did not Israel know? First Moses says, "I will provoke you to jealousy with that which is not a people. I will make you angry with a foolish nation."
Nepochopili je snad? ptám se dál. Už Mojžíš říkal: „Budete jednou žárlit na ty, kterými pohrdáte, a hněvat se na ně, národe nechápavý!“
20 Isaiah is very bold, and says, "I was found by those who did not seek me. I was revealed to those who did not ask for me."
A Izajášovými ústy říká Bůh: „Dal jsem se nalézt těm, kdo mne nehledali, a poznat jsem se dal těm, kdo se o mne nestarali.“
21 But as to Israel he says, "All day long I have stretched out my hands to a disobedient and obstinate people."
O Izraelcích však mluví jako o lidu neposlušném a vzpurném.
