2 Corinthians 3
1 Are we beginning again to commend ourselves? We do not need, as do some, letters of commendation to you or from you, do we?
Že se zase stále oháníme svou důvěryhodností? Máme snad zapotřebí o vaši důvěru se teprve ucházet, či si na ni od vás objednávat vysvědčení?
2 You are our letter, written in our hearts, known and read by everyone;
Naším nejlepším vysvědčením jste přece vy sami! Inkoust a papír mohou lhát, ale jak změnil Kristus vaše životy, to může každý vidět na vlastní oči. Vy jste Kristův dopis, který jsem psal ne perem, ale Božím Duchem; ne na papír, ale na živá lidská srdce.
3 being revealed that you are a letter of Christ, served by us, written not with ink, but with the Spirit of the living God; not in tablets of stone, but in tablets that are hearts of flesh.
4 Such confidence we have through Christ toward God;
Neužíval bych sám o sobě tak velkých slov, kdybych si nebyl jist, že to všechno působí sám Bůh prostřednictvím Ježíše Krista.
5 not that we are sufficient of ourselves, to account anything as from ourselves; but our sufficiency is from God;
Ponecháni jen svým vlastním schopnostem nedokázali bychom vůbec nic. Má-li naše práce přece nějaké výsledky, je to působením Boží moci.
6 who also made us sufficient as servants of a new covenant; not of the letter, but of the Spirit. For the letter kills, but the Spirit gives life.
Bůh nás učinil hlasateli nové smlouvy, kterou s člověkem uzavírá pro jeho záchranu. Tato smlouva není založena na liteře, ale na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.
7 But if the service of death, written engraved on stones, came with glory, so that the children of Israel could not look steadfastly on the face of Moses for the glory of his face; which was passing away:
Když Mojžíš předával izraelskému národu Boží zákony vytesané do kamenných desek, zářil odlesk Boží slávy na jeho tváři tak silně, že oči všech přítomných byly oslněny; a to šlo o zákony, které za neposlušnost přisuzovaly smrt.
8 won't service of the Spirit be with much more glory?
Oč slavnější je smlouva, v níž Bůh nyní daruje člověku nový život prostřednictvím svého Ducha.
9 For if the service of condemnation has glory, the service of righteousness exceeds much more in glory.
Jestliže vyhlášení zákonů, které odsuzovaly, bylo provázeno takovým leskem, kolik slávy teprve musí být spojeno s tímto darem života?
10 For truly that which has been made glorious has not been made glorious in this respect, by reason of the glory that surpasses.
Proti tomu ani Mojžíšova svatozář není vůbec nic!
11 For if that which passes away was with glory, much more that which remains is in glory.
Když už to, co bylo jen pomíjející, tak oslňovalo, oč velkolepější bude teprve to trvalé.
12 Having therefore such a hope, we use great boldness of speech,
Protože víme, že tato Boží sláva nepodléhá zubu času, můžeme vystupovat s jistotou a otevřeností.
13 and not as Moses, who put a veil on his face, that the children of Israel would not look steadfastly on the end of that which was passing away.
Mojžíš si před lidmi zahaloval obličej, aby si nevšimli, jak jeho záře postupně vybledává; toho se my bát nemusíme. Mojžíšův národ byl však postižen ještě jinou slepotou:
14 But their minds were hardened, for until this very day at the reading of the old covenant the same veil remains, because in Christ it passes away.
dodnes, kdykoliv se v synagogách čte Starý zákon, zůstává mu jeho pravý smysl zahalen. Lidé nepochopí pravý smysl Starého zákona, dokud jim ho neodhalí Kristus.
15 But to this day, when Moses is read, a veil lies on their heart.
A tak jsou dosud přesvědčeni, že jen podle Mojžíšova návodu získají věčný život.
16 But whenever one turns to the Lord, the veil is taken away.
Kdo se však ze své duchovní bídy obrátí k Pánu, tomu se otevřou oči.
17 Now the Lord is the Spirit and where the Spirit of the Lord is, there is liberty.
Pán je Duch, a kde je Duch Páně, tam člověk již není otrokem zákona.
18 But we all, with unveiled face looking as in a mirror the glory of the Lord, are transformed into the same image from glory to glory, even as from the Lord, the Spirit.
V naší nezakryté tváři se odráží Boží sláva jako v zrcadle; sami se tak postupně stáváme jeho obrazem čím dál věrnějším a krásnějším, jak nás jeho Duch mění a přetváří.
