Luke 20
1 One of those days, as he was teaching the people in the temple, and publishing the good tidings, the chief priests, and the scribes, with the elders, came upon him,
I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,
2 saying, Tell us by what authority you do these things; or who is he that empowered you?
I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?
3 He answering, said to them, I also have a question to put to you. Tell me, then,
I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:
4 Was the commission which John had to immerse, from heaven, or from men?
Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5 But they reasoned thus among themselves, If we say, From heaven, he will reply, Why, then, did you not believe him?
Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6 And if we say, From men, all the people will stone us; for they are persuaded that John was a prophet.
Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.
7 They therefore answered, that they could not tell whence.
I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.
8 Jesus replied, Neither do I tell you by what authority I do these things.
I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9 Then he spoke to the people this parable: A man planted a vineyard, and farmed it out, and having traveled, continued long abroad.
I počal lidu praviti podobenství toto: Èlověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.
10 The season being come, he sent a servant to the husbandmen, to receive of the produce of the vineyard; but they beat him, and sent him back empty.
A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.
11 Afterward, he sent another servant, whom they, having beaten, and used shamefully, also sent away empty.
A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12 He afterward dispatched a third to them. Him, likewise, they wounded and drove away.
I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13 Then the proprietor of the vineyard said, What shall I do? I will send my beloved son; they will surely reverence him, when they see him.
Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.
14 But when then husbandmen saw him, they reasoned thus among themselves, This is the heir, come, let us kill him, that the inheritance may be our own.
Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.
15 And having thrust him out of the vineyard, they killed him. What, therefore, will the proprietor of the vineyard do to them?
A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?
16 He will come and destroy those husbandmen, and give the vineyard to others. And some of his hearers said, God forbid.
Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17 Jesus, looking on them, said, What, then, means that expression of scripture, "A stone which the builders rejected, is made the head of the corner.
A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.
18 Whosoever shall fall upon that stone, shall be bruised; but on whomsoever it shall fall, it will crush him to pieces"?
Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19 At that time, the chief priests and the scribes, knowing that he had spoken this parable against them, would have laid hands on him, but feared the people.
I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20 And they watched him, and set spies upon him, instructing them to personate conscientious men, and surprise him in his words, that they might deliver him to the power and authority of the procurator.
Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21 These accosted him with this question, Rabbi, we know that you speak and teach uprightly, and that, without respect of persons, you faithfully recommend the way of God.
I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22 Is it lawful for us to pay taxes to Cesar, or not?
Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23 He perceiving their subtlety, answered,
Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24 Why would you entangle me? Show me a denarius. Whose image and inscription has it? They answered, Cesar's.
Ukažte mi peníz. Èí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25 He replied, Render, therefore, to Cesar, that which is Cesar's, and to God, that which is God's.
On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.
26 Thus they could not surprise him in his discourses before the people; wherefore, admiring his answer, they kept silence.
I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27 Afterward, some of the Sadducees, who deny a future state, came to him
Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
28 with this question: Rabbi, Moses has enjoined in his writings, that a man whose brother dies childless, outlived by his wife, shall marry the widow, and raise issue to his brother.
Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29 Now there were seven brothers; the first of whom, having taken a wife, died childless;
I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30 the second married the widow, and also died childless;
I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.
31 the third married her, as did likewise the rest; and all seven died, leaving no children.
A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.
32 Last of all, the woman also died.
Nejposléze po všech umřela i žena.
33 To which of them, therefore, will she be wife, at the resurrection; for she had been married to all the seven?
Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
34 Jesus answering, said to them, The people of this world marry, and are given in marriage; (aiōn g165)
A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají. (aiōn g165)
35 but, among them who shall be honored to share in the resurrection, and the other world, there will be neither marrying nor giving in marriage; (aiōn g165)
Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati. (aiōn g165)
36 for they can not die any more; because, like the angels, they are children of God, being children of the resurrection.
Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37 But that the dead are raised, even Moses has suggested, calling the Lord who appeared in the bush, the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob.
A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.
38 Now he is not a God of the dead, but of the living; for they are all alive to him.
Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39 Then some of the scribes said to him, Rabbi, you have spoken well.
Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40 After that, they did not venture to ask him any more questions.
I neodvážili se jeho na nic více tázati.
41 And he said to them, Why is it affirmed that the Messiah must be a son of David?
On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?
42 Yet David himself says, in the book of the Psalms, "The Lord said to my Lord, Sit at my right hand,
A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43 till I make thy foes thy footstool."
Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.
44 As David thus calls him his Lord, how can he be David's son?
Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45 Then, in the audience of all the people, he said to his disciples,
I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46 Beware of the scribes, who love to walk in robes, and affect salutations in public places, and the principal seats in the synagogues, and the uppermost places at feasts;
Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,
47 who devour the families of widows, and make long prayers for a disguise. These shall suffer the severest punishment.
Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
