Romans 14
1 And receive him who is weak in the faith—not to determinations of reasonings;
Lidi, kteří mají příliš úzkostlivou víru, přijímejte mezi sebe, ale ne proto, abyste kritizovali a vyvraceli jejich názory.
2 one believes that he may eat all things—and he who is weak eats herbs;
Jeden je přesvědčený, že je nutno dodržovat celou řadu náboženských zákazů a příkazů, například nejí jídla, která pokládá za nečistá.
3 do not let him who is eating despise him who is not eating: and do not let him who is not eating judge him who is eating, for God received him.
Jiný naopak věří, že na tom tolik nezáleží, že může jíst všechno. Kdo jí všechno, ať se nedívá spatra na toho, kdo třeba nejí vůbec maso. A kdo nepožívá maso, ať nekritizuje toho, kdo ho jí bez zábran: vždyť také on byl přijat Bohem.
4 You—who are you that are judging another’s domestic [affairs]? To his own master he stands or falls; and he will be made to stand, for God is able to make him stand.
Jakým právem chceš odsuzovat toho, jehož pánem nejsi ty, ale Bůh? Je jen Boží záležitostí, zda člověk stojí nebo padá – a i v pádu ho Bůh dokáže zadržet.
5 One judges one day above another, and another judges every day [alike]; let each be fully assured in his own mind.
Někdo zase činí rozdíl mezi dny v týdnu, zatímco pro jiného je den jako den. Důležité je, aby v těchto věcech každý jednal podle svého přesvědčení a s touhou oslavit Boha.
6 He who is regarding the day, he regards [it] to the LORD, and he who is not regarding the day, he does not regard [it] to the LORD. He who is eating, he eats to the LORD, for he gives thanks to God; and he who is not eating, he does not eat to the LORD, and gives thanks to God.
7 For none of us lives to himself, and none dies to himself;
Vždyť nikdo z nás nežije ani neumírá jen pro sebe.
8 for both, if we may live, we live to the LORD; if also we may die, we die to the LORD; both then if we may live, also if we may die, we are the LORD’s;
9 for because of this Christ both died and rose again, and lived again, that He may be Lord both of dead and of living.
Proto Kristus zemřel a zase vstal, aby si podmanil vše živé i mrtvé. Tak tedy v životě i ve smrti náležíme jemu.
10 And you, why do you judge your brother? Or again, you, why do you set at nothing your brother? For we will all stand at the judgment seat of the Christ;
Proč tedy odsuzovat bratra a pohrdat jím? Všichni se přece budeme muset postavit před Boží soud.
11 for it has been written: “I live! Says the LORD—Every knee will bow to Me, and every tongue will confess to God”;
Vždyť je psáno: „Každé koleno přede mnou poklekne, každý jazyk mě bude velebit.“
12 so, then, each of us will give reckoning to God concerning himself;
Každý sám za sebe bude skládat účty Bohu.
13 therefore, may we judge one another no longer, but rather judge this, not to put a stumbling-stone before the brother, or an offense.
Nechte už tedy vzájemného kritizování; raději se mějte na pozoru, aby váš bratr neklopýtl a nepadl vaší vinou.
14 I have known, and am persuaded, in the Lord Jesus, that nothing [is] unclean of itself, except to him who is reckoning anything to be unclean—to that one [it is] unclean;
Vím a jsem o tom plně přesvědčen – tak mi to dal poznat Ježíš, že nic není nečisté samo o sobě. Nečistými se stávají věci jen tomu, kdo je za nečisté považuje. Ale rozhodujícím hlediskem ať je vždy láska. I když nám svědomí v tom či onom nebrání, důležitější je nepohoršit bratra. Co samo o sobě ještě není špatné, může vyvolat špatnou odezvu.
15 and if your brother is grieved through food, you no longer walk according to love; do not destroy with your food that one for whom Christ died.
16 Do not let, then, evil be spoken of your good,
17 for the Kingdom of God is not eating and drinking, but righteousness, and peace, and joy in the Holy Spirit;
V Božím království nejde přece o jídlo a pití, ale o spravedlnost, pokoj a radost, jak je dává Duch svatý.
18 for he who in these things is serving the Christ, [is] acceptable to God and approved of men.
Kdo v tomto duchu slouží Kristu, líbí se Bohu a váží si ho i lidé.
19 So, then, may we pursue the things of peace, and the things of building up one another.
Usilujme tedy především o to, co slouží všem k pokoji a ke vzájemnému duchovnímu prospěchu.
20 Do not cast down the work of God for the sake of food; all things, indeed, [are] pure, but evil [is] to the man who is eating through stumbling.
Nepoškozujme Boží dílo kvůli podružnostem a vyhýbejme se všemu, co by mohlo oslabit víru bratra.
21 [It is] not right to eat flesh, nor to drink wine, nor to [do anything] in which your brother stumbles, or is made to fall, or is weak.
Je lepší odepřít si, co vadí mému bratru, než někoho zranit.
22 You have faith! Have [it] to yourself before God; blessed is he who is not judging himself in what he approves,
Své přesvědčení však nezrazujme; Bůh o něm ví. Budeme šťastni a bez výčitek, když uposlechneme hlas svého svědomí. Neřídit se jím a zapřít své přesvědčení je hřích.
23 and he who is making a difference, if he may eat, has been condemned, because [it is] not of faith; and all that [is] not of faith is sin.
