Romans 14
1 And receive him who is weak in the faith—not to determinations of reasonings;
Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
2 one believes that he may eat all things—and he who is weak eats herbs;
Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
3 do not let him who is eating despise him who is not eating: and do not let him who is not eating judge him who is eating, for God received him.
Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
4 You—who are you that are judging another’s domestic [affairs]? To his own master he stands or falls; and he will be made to stand, for God is able to make him stand.
Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
5 One judges one day above another, and another judges every day [alike]; let each be fully assured in his own mind.
Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
6 He who is regarding the day, he regards [it] to the LORD, and he who is not regarding the day, he does not regard [it] to the LORD. He who is eating, he eats to the LORD, for he gives thanks to God; and he who is not eating, he does not eat to the LORD, and gives thanks to God.
Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
7 For none of us lives to himself, and none dies to himself;
Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
8 for both, if we may live, we live to the LORD; if also we may die, we die to the LORD; both then if we may live, also if we may die, we are the LORD’s;
Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
9 for because of this Christ both died and rose again, and lived again, that He may be Lord both of dead and of living.
Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
10 And you, why do you judge your brother? Or again, you, why do you set at nothing your brother? For we will all stand at the judgment seat of the Christ;
Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
11 for it has been written: “I live! Says the LORD—Every knee will bow to Me, and every tongue will confess to God”;
Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
12 so, then, each of us will give reckoning to God concerning himself;
A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
13 therefore, may we judge one another no longer, but rather judge this, not to put a stumbling-stone before the brother, or an offense.
Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
14 I have known, and am persuaded, in the Lord Jesus, that nothing [is] unclean of itself, except to him who is reckoning anything to be unclean—to that one [it is] unclean;
Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
15 and if your brother is grieved through food, you no longer walk according to love; do not destroy with your food that one for whom Christ died.
Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
16 Do not let, then, evil be spoken of your good,
Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
17 for the Kingdom of God is not eating and drinking, but righteousness, and peace, and joy in the Holy Spirit;
Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
18 for he who in these things is serving the Christ, [is] acceptable to God and approved of men.
Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
19 So, then, may we pursue the things of peace, and the things of building up one another.
Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
20 Do not cast down the work of God for the sake of food; all things, indeed, [are] pure, but evil [is] to the man who is eating through stumbling.
Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
21 [It is] not right to eat flesh, nor to drink wine, nor to [do anything] in which your brother stumbles, or is made to fall, or is weak.
Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
22 You have faith! Have [it] to yourself before God; blessed is he who is not judging himself in what he approves,
Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
23 and he who is making a difference, if he may eat, has been condemned, because [it is] not of faith; and all that [is] not of faith is sin.
Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
