Romans 13
1 Let every soul be subject to the higher authorities, for there is no authority except from God, and the authorities existing are appointed by God,
Každá duše vrchnostem povýšeným poddána buď. Neboť není vrchnosti, jediné od Boha, a kteréž vrchnosti jsou, ty od Boha zřízené jsou.
2 so that he who is setting himself against the authority, has resisted against God’s ordinance; and those resisting will receive judgment to themselves.
A protož, kdož se vrchnosti protiví, Božímu zřízení se protiví; kteříž se pak protiví, tiť sobě odsouzení dobudou.
3 For those ruling are not a terror to the good works, but to the evil; and do you wish to not be afraid of the authority? Be doing that which is good, and you will have praise from it,
Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobře činícím, ale zle činícím. Protož chceš-li se nebáti vrchnosti, čiň dobře, a budeš míti chválu od ní.
4 for it is a servant of God to you for good; and if you may do that which is evil, be fearing, for it does not bear the sword in vain; for it is a servant of God, an avenger for wrath to him who is doing that which is evil.
Boží zajisté služebník jest, tobě k dobrému. Pakli bys zle činil, boj se; neboť ne nadarmo nese meč. Boží zajisté služebník jest, mstitel zuřivý nad tím, kdož zle činí.
5 For this reason it is necessary to be subject, not only because of the wrath, but also because of the conscience,
A protož musejíť vrchnostem všickni poddáni býti, netoliko pro hněv, ale i pro svědomí.
6 for because of this you also pay tribute; for they are servants of God, on this very thing attending continually;
Nebo proto i daň dáváte, poněvadž služebníci Boží jsou, pilnou práci o to vedouce.
7 render, therefore, to all [their] dues; to whom tribute, the tribute; to whom custom, the custom; to whom fear, the fear; to whom honor, the honor.
Každému tedy což jste povinni, dávejte. Komu daň, tomu daň; komu clo, tomu clo; komu bázeň, tomu bázeň; komu čest, tomu čest.
8 To no one owe anything, except to love one another; for he who is loving the other—he has fulfilled law,
Žádnému nebývejte nic dlužni, než to, abyste se vespolek milovali. Nebo kdož miluje bližního, Zákon naplnil,
9 for, “You will not commit adultery, You will not murder, You will not steal, You will not bear false testimony, You will not covet”; and if there is any other command, in this word it is summed up, in this: “You will love your neighbor as yourself”;
Poněvadž to přikázání: Nesesmilníš, nezabiješ, neukradneš, nepromluvíš křivého svědectví, nepožádáš, a jest-li které jiné přikázání, v tomto slovu se zavírá: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
10 the love to the neighbor works no ill; the love, therefore, [is] the fullness of law.
Láska bližnímu zle neučiní, a protož plnost Zákona jestiť láska.
11 And this, knowing the time, that for us, the hour already [is] to be aroused out of sleep, for now our salvation [is] nearer than when we believed;
A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. (Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili.)
12 the night advanced, and the day came near; let us lay aside, therefore, the works of the darkness, and let us put on the armor of the light;
Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla.
13 as in daytime, let us walk properly; not in reveling and drunkenness, not in promiscuity and licentiousness, not in strife and jealousy;
Jakožto ve dne poctivě choďme, ne v hodování a v opilství, ne v smilstvích a v chlipnostech, ne v sváru a v závisti,
14 but put on the Lord Jesus Christ, and take no forethought for the flesh—for desires.
Ale oblecte se v Pána Jezukrista, a nepečujte o tělo k vyplňování žádostí jeho.
