Romans 11
1 I say then, did God cast away His people? Let it not be! For I am also an Israelite, of the seed of Abraham, of the tribe of Benjamin:
Protož pravím: Zdaliž Bůh zavrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já Izraelský jsem, z semene Abrahamova, z pokolení Beniaminova.
2 God did not cast away His people whom He knew before; have you not known—in Elijah—what the Writing says? How he pleads with God concerning Israel, saying,
Nezavrhlť Bůh lidu svého, kterýž předzvěděl. Zdali nevíte, co písmo praví o Eliášovi, kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému, řka:
3 “LORD, they killed Your prophets, and they dug down Your altars, and I was left alone, and they seek my life”;
Pane, proroky tvé zmordovali, a oltáře tvé rozkopali, já pak zůstal jsem sám, a i méť duše hledají?
4 but what does the divine answer say to him? “I left to Myself seven thousand men who did not bow a knee to Ba‘al.”
Ale co jemu dí odpověď Boží? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů, kteříž neskláněli kolen před Bálem.
5 So then also in the present time there has been a remnant according to the [divine] selection of grace;
Takť i nyní ostatkové podlé vyvolení milosti zůstali,
6 and if by grace, no longer of works, otherwise grace becomes no longer grace; and if of works, it is no longer grace, otherwise work is no longer work.
A poněvadž z milosti, tedy ne z skutků, sic jinak milost již by nebyla milost. Pakli z skutků, již není milost, jinak skutek nebyl by skutek.
7 What then? What Israel seeks after, this it did not obtain, and the chosen obtained, and the rest were hardened,
Což tedy? Čeho hledá Izrael, toho nedošel, ale vyvolení došli toho, jiní pak zatvrzeni jsou,
8 according as it has been written: “God gave to them a spirit of deep sleep, eyes not to see, and ears not to hear, to this very day,”
(Jakož psáno jest: Dal jim Bůh ducha zkormoucení, oči aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, ) až do dnešního dne.
9 and David says, “Let their table become for a snare, and for a trap, and for a stumbling-block, and for a repayment to them;
A David dí: Budiž jim stůl jejich osídlem a pastmi a pohoršením i odplacením.
10 let their eyes be darkened—not to behold, and You always bow down their back.”
Zatmětež se oči jejich, ať nevidí, a hřbet jejich vždycky shýbej.
11 I say then, did they stumble that they might fall? Let it not be! But by their fall the salvation [is] to the nations, to arouse them to jealousy;
Pravím tedy: Tak-liž pak klesli, aby padli? Nikoli, ale jejich pádem spasení přišlo pohanům, aby je k závidění přivedl.
12 and if their fall [is] the riches of [the] world, and their diminishment the riches of nations, how much more their fullness?
A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa, a zmenšení jejich jest bohatství pohanů, čím více plnost jich?
13 For to you I speak—to the nations—inasmuch as I am indeed an apostle of nations, I glorify my ministry;
Vámť zajisté pravím pohanům, že jelikož jsem já apoštol pohanský, přisluhování své oslavuji,
14 if I will arouse my own flesh to jealousy by any means, and will save some of them,
Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl tělo mé, a k spasení přivesti některé z nich.
15 for if the casting away of them [is] a reconciliation of the world, what the reception—if not life out of the dead?
Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa, co pak zase jich přijetí, než život z mrtvých?
16 And if the first-fruit [is] holy, the lump also; and if the root [is] holy, the branches also.
Poněvadž prvotiny svaté, takéť i těsto; a jestliť kořen svatý, i ratolesti.
17 And if certain of the branches were broken off, and you, being a wild olive tree, were grafted in among them, and became a fellow-partaker of the root and of the fatness of the olive tree—
Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny, a ty, byv planou olivou, vštípen jsi místo nich, a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy.
18 do not boast against the branches; and if you boast, you do not bear the root, but the root you!
Nechlub se proti ratolestem. Pakli se chlubíš, věz, že ne ty kořen neseš, ale kořen tebe.
19 You will say, then, “The branches were broken off, that I might be grafted in”; right!
Pakli díš: Vylomeny jsou ratolesti, abych já byl vštípen,
20 By unbelief they were broken off, and you have stood by faith; do not be high-minded, but be fearing;
Dobře. Pro nevěru vylomeny jsou, ale ty věrou stojíš. Nebudiž vysokomyslný, ale boj se.
21 for if God did not spare the natural branches—lest perhaps He also will not spare you.
Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil, věz, žeť by ani tobě neodpustil.
22 Behold, then, goodness and severity of God—on those indeed who fell, severity; and on you, goodness, if you may remain in the goodness, otherwise, you also will be cut off.
A protož viz dobrotivost i zůřivost Boží. K těm zajisté, kteříž padli, zůřivost, ale k tobě dobrotivost, ač budeš-li trvati v dobrotě. Sic jinak i ty vyťat budeš.
23 And those also, if they may not remain in unbelief, will be grafted in, for God is able to graft them in again;
Ano i oni, jestliže nezůstanou v nevěře, zase vštípeni budou. Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je.
24 for if you, out of the olive tree, wild by nature, were cut out, and contrary to nature, were grafted into a good olive tree, how much rather will they, who [are] according to nature, be grafted into their own olive tree?
Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy, a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu, čím více ti, kteříž podlé přirození jsou, vštípeni budou v svou vlastní olivu.
25 For I do not wish you to be ignorant, brothers, of this secret—that you may not be wise in your own conceits—that hardness in part to Israel has happened until the fullness of the nations may come in;
Neboť nechci, bratří, abyste nevěděli tohoto tajemství, (abyste nebyli sami u sebe moudří, ) že zatvrdilost z částky přihodila se Izraelovi, dokudž by nevešla plnost pohanů.
26 and so all Israel will be saved, according as it has been written: “There will come forth out of Zion He who is delivering, and He will turn away impiety from Jacob,
A takť všecken Izrael spasen bude, jakož psáno jest: Přijde z Siona vysvoboditel, a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.
27 and this to them [is] the covenant from Me when I may take away their sins.”
A tatoť bude smlouva má s nimi, když shladím hříchy jejich.
28 As regards, indeed, the good tidings, [they are] enemies on your account; and as regards the [divine] selection—beloved on account of the fathers;
A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás, ale podlé vyvolení jsou milí pro otce.
29 for the gifts and the calling of God are irrevocable;
Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje.
30 for as you also once did not believe in God, and now found kindness by the unbelief of these,
Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha, ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru,
31 so also these now did not believe, that in your kindness they also may find kindness;
Tak i oni nyní neuposlechli, aby pro učiněné vám milosrdenství i oni milosrdenství dosáhli.
32 for God shut up together the whole to unbelief, that to the whole He might do kindness. (eleēsē g1653)
Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře, aby se nade všemi smiloval. (eleēsē g1653)
33 O depth of riches, and wisdom and knowledge of God! How unsearchable His judgments, and untraceable His ways!
Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho, a nevystižitelné cesty jeho.
34 For who knew the mind of the LORD? Or who became His counselor?
Nebo kdo poznal mysl Páně? Aneb kdo jemu radil?
35 Or who first gave to Him, and it will be given back to him again?
Nebo kdo prvé dal jemu, a budeť mu odplaceno?
