Psalms 88
1 A SONG. A PSALM OF THE SONS OF KORAH. TO THE OVERSEER. [SET] ON “SICKNESS TO AFFLICT.” AN INSTRUCTION OF HEMAN THE EZRAHITE. O YHWH, God of my salvation, Daily I have cried, nightly before You,
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 My prayer comes in before You, Incline Your ear to my loud cry,
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)
4 I have been reckoned with those going down [to] the pit, I have been as a man without strength.
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 Among the dead—free, As pierced ones lying in the grave, Whom You have not remembered anymore, Indeed, they have been cut off by Your hand.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 You have put me in the lowest pit, In dark places, in depths.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 Your fury has lain on me, And You have afflicted [with] all Your breakers. (Selah)
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
8 You have put my acquaintance far from me, You have made me an abomination to them, Shut up—I do not go forth.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 My eye has grieved because of affliction, I called You, O YHWH, all the day, I have spread out my hands to You.
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 Do You do wonders to the dead? Does Rephaim rise? Do they thank You? (Selah)
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
11 Is Your kindness recounted in the grave? Your faithfulness in destruction?
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 Are Your wonders known in the darkness? And Your righteousness in the land of forgetfulness?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 And I, to You, O YHWH, I have cried, And in the morning my prayer comes before You.
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 Why, O YHWH, do You cast off my soul? You hide Your face from me.
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 I [am] afflicted, and expiring from youth, I have borne Your terrors—I pine away.
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 Your wrath has passed over me, Your terrors have cut me off,
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 They have surrounded me as waters all the day, They have gone around against me together,
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 You have put lover and friend far from me, My acquaintance [is] the place of darkness!
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
