Psalms 44
1 TO THE OVERSEER. AN INSTRUCTION OF THE SONS OF KORAH. O God, we have heard with our ears, Our fathers have recounted to us, The work You worked in their days, In the days of old.
Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
2 You, [with] Your hand, have dispossessed nations. And You plant them. You afflict peoples, and send them away.
Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
3 For they did not possess the land by their sword, And their arm did not give salvation to them, But Your right hand, and Your arm, And the light of Your countenance, Because You had accepted them.
Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
4 You [are] He, my King, O God, Command the deliverances of Jacob.
Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
5 By You we push our adversaries, By Your Name we tread down our withstanders,
V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
6 For I do not trust in my bow, And my sword does not save me.
Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
7 For You have saved us from our adversaries, And You have put to shame those hating us.
Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
8 In God we have boasted all the day, And we thank Your Name for all time. (Selah)
A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. (Sélah)
9 In anger You have cast off and cause us to blush, And do not go forth with our hosts.
Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
10 You cause us to turn backward from an adversary, And those hating us, Have spoiled for themselves.
Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
11 You make us food like sheep, And You have scattered us among nations.
Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
12 You sell Your people—without wealth, And have not become great by their price.
Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
13 You make us a reproach to our neighbors, A scorn and a reproach to our surrounders.
Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
14 You make us an allegory among nations, A shaking of the head among peoples.
Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
15 All the day my confusion [is] before me, And the shame of my face has covered me.
Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
16 Because of the voice of a reproacher and reviler, Because of an enemy and a self-avenger.
A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
17 All this met us, and we did not forget You, Nor have we dealt falsely in Your covenant.
Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
18 We do not turn our heart backward, Nor turn aside our step from Your path.
Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
19 But You have struck us in a place of dragons, And cover us over with death-shade.
Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
20 If we have forgotten the Name of our God, And spread our hands to a strange God,
Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
21 Does God not search this out? For He knows the secrets of the heart.
Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
22 Surely, for Your sake we have been slain all the day, Reckoned as sheep of the slaughter.
Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
23 Stir up—why do You sleep, O Lord? Awake, do not cast us off forever.
Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
24 Why do You hide Your face? You forget our afflictions and our oppression,
I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
25 For our soul has bowed to the dust, Our belly has cleaved to the earth.
Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
26 Arise, a help to us, And ransom us for your kindness’ sake.
Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.
