Lamentations 5
1 Remember, O YHWH, what has befallen us, Look attentively, and see our reproach.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Our inheritance has been turned to strangers, Our houses to foreigners.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Orphans we have been—without a father, our mothers [are] as widows.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 We have drunk our water for money, Our wood comes for a price.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 For our neck we have been pursued, We have labored—there has been no rest for us.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 [To] Egypt we have given a hand, [To] Asshur, to be satisfied with bread.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Our fathers have sinned—they are not, We have borne their iniquities.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Servants have ruled over us, There is no deliverer from their hand.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 With our lives we bring in our bread, Because of the sword of the wilderness.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Our skin as an oven has been burning, Because of the raging of the famine.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Wives in Zion they have humbled, Virgins—in cities of Judah.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Princes have been hanged by their hand, Elderly faces have not been honored.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 They have taken young men to grind, And youths have stumbled with wood.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Elderly have ceased from the gate, Young men from their song.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 The joy of our heart has ceased, Our dancing has been turned to mourning.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 The crown has fallen [from] our head, Woe [is] now to us, for we have sinned.
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Our heart has been sick for this, Our eyes have been dim for these.
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 For the Mount of Zion—that is desolate, Foxes have gone up on it.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 You, O YHWH, remain for all time, Your throne to generation and generation.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Why do You forget us forever? You forsake us for [the] length of [our] days!
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Turn us back, O YHWH, to You, And we turn back, renew our days as of old.
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 For have You utterly rejected us? You have been angry against us—exceedingly?
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
