Job 6
1 And Job answers and says:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 “O that my provocation were thoroughly weighed, And my calamity in balances They would lift up together!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 For now it is heavier than the sands of the sea, Therefore my words have been rash.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 For arrows of the Mighty [are] with me, Whose poison is drinking up my spirit. Terrors of God array themselves [for] me!
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Does a wild donkey bray over tender grass? Does an ox low over his provender?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Is an insipid thing eaten without salt? Is there sense in the drivel of dreams?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 My soul is refusing to touch! They [are] as my sickening food.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 O that my request may come, That God may grant my hope!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 That God would please—and bruise me, Loose His hand and cut me off!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 And yet it is my comfort (And I exult in pain—He does not spare), That I have not hidden The sayings of the Holy One.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 What [is] my power that I should hope? And what [is] my end that I should prolong my life?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Is my strength the strength of stones? Is my flesh bronze?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Is my help not with me, And substance driven from me?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 To a despiser of his friends [is] shame, And the fear of the Mighty he forsakes.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 My brothers have deceived as a brook, As a stream of brooks they pass away.
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 That are black because of ice, By them snow hides itself.
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 By the time they are warm they have been cut off, By its being hot they have been Extinguished from their place.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 The paths turn aside of their way, They ascend into emptiness, and are lost.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 Passengers of Tema looked expectingly, Travelers of Sheba hoped for them.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 They were ashamed that one has trusted, They have come to it and are confounded.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Surely now you have become the same! You see a downfall, and are afraid.
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Is it because I said, Give to me? And, By your power bribe for me?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 And, Deliver me from the hand of an adversary? And, Ransom me from the hand of terrible ones?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Show me, and I keep silent, And what I have erred, let me understand.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 How powerful have been upright sayings, And what reproof from you reproves?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 For reproof—do you reckon words? And for wind—sayings of the desperate?
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 You cause anger to fall on the fatherless, And are strange to your friend.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 And now, please, look on me, Even to your face do I lie?
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Please turn back, let it not be perverseness, Indeed, turn back again—my righteousness [is] in it.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Is there perverseness in my tongue? Does my palate not discern calamity?”
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
