Job 4
1 And Eliphaz the Temanite answers and says:
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 “Has one tried a word with you? You are weary! And who is able to keep in words?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Behold, you have instructed many, And feeble hands you make strong.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Your words raise up the stumbling one, And you strengthen bowing knees.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 But now, it comes to you, And you are weary; It strikes to you, and you are troubled.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Is your reverence not your confidence? Your hope—the perfection of your ways?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Now remember, Who, being innocent, has perished? And where have the upright been cut off?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 As I have seen—plowers of iniquity, And sowers of misery, reap it!
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 From the breath of God they perish, And from the spirit of His anger [are] consumed.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The roaring of a lion, And the voice of a fierce lion, And teeth of young lions have been broken.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 An old lion is perishing without prey, And the whelps of the lioness separate.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 And a thing is secretly brought to me, And my ear receives a little of it.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 In thoughts from visions of the night, In the falling of deep sleep on men,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Fear has met me, and trembling, And the multitude of my bones caused to fear.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 And a spirit passes before my face, The hair of my flesh stands up;
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 It stands, and I do not discern its aspect, A likeness [is] before my eyes, Silence! And I hear a voice:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 Is mortal man more righteous than God? Is a man cleaner than his Maker?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Behold, He puts no credence in His servants, Nor sets praise in His messengers.
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 Also—the inhabitants of houses of clay (Whose foundation [is] in the dust, They bruise them before a moth).
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 From morning to evening are beaten down, Without any regarding, they perish forever.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Has their excellence not been removed with them? They die, and not in wisdom!”
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
