Job 31
1 “I made a covenant for my eyes, And how do I attend to a virgin?
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 And what [is] the portion of God from above? And the inheritance of the Mighty from the heights?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Is not calamity to the perverse? And strangeness to workers of iniquity?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Does He not see my ways, And number all my steps?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 If I have walked with vanity, And my foot hurries to deceit,
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 He weighs me in righteous balances, And God knows my integrity.
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 If my step turns aside from the way, And my heart has gone after my eyes, And blemish has cleaved to my hands,
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 Let me sow—and another eat, And let my products be rooted out.
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 If my heart has been enticed by a woman, And I laid wait by the opening of my neighbor,
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 Let my wife grind to another, And let others bend over her.
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 For it [is] a wicked thing, and a judicial iniquity;
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 For it [is] a fire, it consumes to destruction, And takes root among all my increase,
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 If I despise the cause of my manservant, And of my handmaid, In their contending with me,
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 Then what do I do when God arises? And when He inspects, What do I answer Him?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Did He that made me in the womb not make him? Indeed, One prepares us in the womb.
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 If I withhold the poor from pleasure, And consume the eyes of the widow,
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 And I eat my morsel by myself, And the orphan has nothing [to] eat of it,
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 (But from my youth He grew up with me as [with] a father, And from the belly of my mother I am led),
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 If I see [any] perishing without clothing, And there is no covering for the needy,
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 If his loins have not blessed me, And from the fleece of my sheep He does not warm himself,
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 If I have waved my hand at the fatherless, When I see [him] in the gate of my court,
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 Let my shoulder fall from its blade, And the bone from my arm be broken.
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 For calamity [from] God [is] a dread to me, And because of His excellence I am not able.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 If I have made gold my confidence, And to the pure gold have said, My trust;
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 If I rejoice because my wealth [is] great, And because my hand has found abundance,
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 If I see the light when it shines, And the precious moon walking,
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 And my heart is enticed in secret, And my hand kisses my mouth,
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 It also [is] a judicial iniquity, For I had lied to God above.
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 If I rejoice at the ruin of my hater, And stirred up myself when evil found him,
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 Indeed, I have not permitted my mouth to sin, To ask with an oath his life.
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 If not, say, O men of my tent: O that we had of his flesh, we are not satisfied.
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 A stranger does not lodge in the street, I open my doors to the traveler.
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 If I have covered my transgressions as Adam, To hide my iniquity in my bosom,
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 Because I fear a great multitude, And the contempt of families frightens me, Then I am silent, I do not go out of the opening.
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Who gives to me a hearing? Behold, my mark. The Mighty One answers me, And my adversary has written a bill.
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 If not—on my shoulder I take it up, I bind it [as] a crown on myself.
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 The number of my steps I tell Him, As a leader I approach Him.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 If my land cries out against me, And together its furrows weep,
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 If I consumed its strength without money, And the life of its possessors, I have caused to breathe out,
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Instead of wheat let a thorn go forth, And instead of barley a useless weed!” The words of Job are finished.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
