Job 30
1 “And now, laughed at me, Have the younger in days than I, Whose fathers I have loathed to set With the dogs of my flock.
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 Also—the power of their hands, why [is it] to me? On them old age has perished.
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 With want and with harsh famine, They are gnawing a dry place [in] the recent night, [In] desolation and ruin,
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 Those cropping mallows near a shrub, And their food [is] root of broom trees.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 They are cast out from the midst (They shout against them as a thief),
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 To dwell in a frightful place of valleys, Holes of earth and clefts.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 They groan among shrubs, They are gathered together under nettles.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 Sons of folly—even sons without name, They have been struck from the land.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 And now, I have been their song, And I am to them for a byword.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 They have detested me, They have kept far from me, And from before me have not spared to spit.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 Because He loosed His cord and afflicts me, And the bridle from before me, They have cast away.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 A brood arises on the right hand, They have cast away my feet, And they raise up against me, Their paths of calamity.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 They have broken down my path, They profit by my calamity: He has no helper.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 They come as a wide breach, Under the desolation have rolled themselves.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 He has turned terrors against me, It pursues my abundance as the wind, And as a thick cloud, My safety has passed away.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 And now, in me my soul pours itself out, Days of affliction seize me.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 [At] night my bone has been pierced in me, And my gnawing [pain] does not lie down.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 By the abundance of power, Is my clothing changed, As the mouth of my coat it girds me.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 Casting me into mire, And I have become like dust and ashes.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 I cry to You, And You do not answer me, I have stood, and You consider me.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 You are turned to be fierce to me, With the strength of Your hand, You oppress me.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 You lift me up, You cause me to ride on the wind, And You melt—You level me.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 For I have known You bring me back [to] death, And [to] the house appointed for all living.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 Surely not against the heap Does He send forth the hand, Though they have safety in its ruin.
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 Did I not weep for him whose day is hard? My soul has grieved for the needy.
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 When I expected good, then comes evil, And I wait for light, and darkness comes.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 My bowels have boiled, and have not ceased, Days of affliction have gone before me.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 I have gone mourning without the sun, I have risen, I cry in an assembly.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 I have been a brother to dragons, And a companion to daughters of the ostrich.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 My skin has been black on me, And my bone has burned from heat,
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 And my harp becomes mourning, And my pipe the sound of weeping.”
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
