Job 3
1 After this Job has opened his mouth, and reviles his day.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 And Job answers and says:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 “Let the day perish in which I am born, And the night that has said: A man-child has been conceived.
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 That day—let it be darkness, Do not let God require it from above, Nor let light shine on it.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Let darkness and death-shade redeem it, Let a cloud dwell on it, Let them terrify it as the most bitter of days.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 That night—let thick darkness take it, Let it not be united to days of the year, Let it not come into the number of months.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Behold! That night—let it be barren, Let no singing come into it.
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Let the cursers of day mark it, Who are ready to wake up Leviathan.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Let the stars of its twilight be dark, Let it wait for light, and there is none, And let it not look on the eyelids of the dawn.
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Because it has not shut the doors Of the womb that was mine! And hide misery from my eyes.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Why do I not die from the womb? I have come forth from the belly and gasp!
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Why have knees been before me? And what [are] breasts, that I suck?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 For now, I have lain down, and am quiet, I have slept—then there is rest to me,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 With kings and counselors of earth, These building ruins for themselves.
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Or with princes—they have gold, They are filling their houses [with] silver.
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 (Or I am not as a hidden abortion, As infants—they have not seen light.)
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 There the wicked have ceased troubling, And there the wearied rest in power.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 Together prisoners have been at ease, They have not heard the voice of an exactor,
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Small and great [are] the same there. And a servant [is] free from his lord.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Why does He give light to the miserable, and life to the bitter soul?
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Who are waiting for death, and it is not, And they seek it above hid treasures.
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Who are glad—to joy, They rejoice when they find a grave.
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 To a man whose way has been hidden, And whom God shuts up?
Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 For before my food, my sighing comes, And my roarings [are] poured out as waters.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 For I feared a fear and it meets me, And what I was afraid of comes to me.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 I was not safe—nor was I quiet—Nor was I at rest—and trouble comes!”
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
