Job 29
1 And Job adds to lift up his allegory and says:
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 “Who makes me as [in] months past, As [in] the days of God’s preserving me?
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 In His causing His lamp to shine on my head, By His light I walk [through] darkness.
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 As I have been in days of my maturity, And the counsel of God on my tent.
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 When yet the Mighty One [is] with me. Around me—my young ones,
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 When washing my goings with butter, And the firm rock [is] with me—streams of oil.
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 When I go out to the gate by the city, In a broad place I prepare my seat.
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 Youths have seen me, and they have been hidden, And the aged have risen—they stood up.
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 Princes have kept in words, And they place a hand on their mouth.
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 The voice of leaders has been hidden, And their tongue has cleaved to the palate.
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 For the ear heard, and declares me blessed, And the eye has seen, and testifies [to] me.
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 For I deliver the afflicted who is crying, And the fatherless who has no helper.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 The blessing of the perishing comes on me, And I cause the heart of the widow to sing.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 I have put on righteousness, and it clothes me, My justice as a robe and a crown.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 I have been eyes to the blind, And I [am] feet to the lame.
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 I [am] a father to the needy, And the cause I have not known I search out.
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 And I break the jaw-teeth of the perverse, And from his teeth I cast away prey.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 And I say, I expire with my nest, And I multiply days as the sand.
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 My root is open to the waters, And dew lodges on my branch.
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 My glory [is] fresh with me, And my bow is renewed in my hand.
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 They have listened to me, Indeed, they wait, and are silent for my counsel.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 After my word they do not change, And my speech drops on them,
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 And they wait for me as [for] rain, And they have opened wide their mouth [As] for the spring rain.
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 I laugh at them—they give no credence, And do not cause the light of my face to fall.
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 I choose their way, and sit [as] head, And I dwell as a king in a troop, When he comforts mourners.”
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
