Job 14
1 “Man, born of woman! Of few days, and full of trouble!
Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2 As a flower he has gone forth, and is cut off, And he flees as a shadow and does not stand.
Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3 Also—on this You have opened Your eyes, and bring me into judgment with You.
A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4 Who gives a clean thing out of an unclean? Not one.
Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5 If his days are determined, The number of his months [are] with You, You have made his limit, And he does not pass over;
Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6 Look away from off him that he may cease, Until he enjoy as a hired worker his day.
Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7 For there is hope for a tree, if it is cut down, That it changes again, That its tender branch does not cease.
O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8 If its root becomes old in the earth, And its stem dies in the dust,
By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9 From the fragrance of water it flourishes, And has made a crop as a plant.
Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10 And a man dies, and becomes weak, And man expires, and where [is] he?
Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11 Waters have gone away from a sea, And a river becomes waste and dry.
Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12 And man has lain down, and does not rise, Until the wearing out of the heavens they do not awaken, Nor are roused from their sleep.
Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13 O that You would conceal me in Sheol, Hide me until the turning of Your anger, Set a limit for me, and remember me. (Sheol h7585)
Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
14 If a man dies—does he revive? All [the] days of my warfare I wait, until my change comes.
Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15 You call, and I answer You; To the work of Your hands You have desire.
Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16 But now, You number my steps, You do not watch over my sin.
Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17 My transgression [is] sealed up in a bag, and You sew up my iniquity.
Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18 And yet, a falling mountain wastes away, and a rock is removed from its place.
Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19 Waters have worn away stones, Their outpourings wash away the dust of earth, And You have destroyed the hope of man.
Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20 You prevail [over] him forever, and he goes, He is changing his countenance, And You send him away.
Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21 His sons are honored, and he does not know; And they are little, and he does not attend to them.
Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22 Only—his flesh is pained for him, And his soul mourns for him.”
Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
