Job 13
1 “Behold, my eye has seen all, My ear has heard, and it attends to it.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 According to your knowledge I have known—also I. I am not more fallen than you.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 Yet I speak for the Mighty One, And I delight to argue for God.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 And yet, you [are] forgers of falsehood, Physicians of nothing—all of you,
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 O that you would keep perfectly silent, And it would be to you for wisdom.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Please hear my argument, And attend to the pleadings of my lips,
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Do you speak perverseness for God? And do you speak deceit for Him?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Do you accept His face, if you strive for God?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Is [it] good that He searches you, If, as one mocks at a man, you mock at Him?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 He surely reproves you, if you accept faces in secret.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Does His excellence not terrify you? And His dread fall on you?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Your remembrances [are] allegories of ashes, For high places of clay [are] your heights.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Keep silent from me, and I speak, And pass over me what will.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Why do I take my flesh in my teeth? And my soul put in my hand?
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Behold, He slays me—I do not wait! Only, I argue my ways to His face.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Also—He [is] to me for salvation, For the profane do not come before Him.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Hear my word diligently, And my declaration with your ears.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Now behold, I have set the cause in order, I have known that I am righteous.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Who [is] he that strives with me? For now I keep silent and gasp.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Only two things, O God, do with me, Then I am not hidden from Your face:
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Put Your hand far off from me, And do not let Your terror terrify me.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 And You call, and I answer, Or—I speak, and You answer me.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 How many iniquities and sins do I have? Let me know my transgression and my sin.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Why do You hide Your face? And reckon me for an enemy to You?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Do You terrify a leaf driven away? And do You pursue the dry stubble?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 For You write bitter things against me, And cause me to possess iniquities of my youth,
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 And you put my feet in the stocks, And observe all my paths—You set a print on the roots of my feet,
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 And he, as a rotten thing, wears away, A moth has consumed him as a garment.”
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
