Job 11
1 And Zophar the Naamathite answers and says:
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 “Is a multitude of words not answered? And is a man of lips justified?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Your boastings make men keep silent, You scorn, and none is causing blushing!
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 And you say, My discourse [is] pure, And I have been clean in Your eyes.
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 And yet, O that God had spoken! And opens His lips with you.
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 And declares to you secrets of wisdom, for counsel has foldings. And know that God forgets of your iniquity for you.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Do you find out God by searching? To perfection find out the Mighty One?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 Its measure [is] longer than earth, and broader than the sea.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 If He passes on, and shuts up, and assembles, Who then reverses it?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 For He has known men of vanity, And He sees iniquity, And one does not consider [it]!
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 And empty man is bold, And man is born [as] the colt of a wild donkey.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 If you have prepared your heart, And have spread out your hands to Him,
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 If iniquity [is] in your hand, put it far off, And do not let perverseness dwell in your tents.
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 For then you lift up your face from blemish, And you have been firm, and do not fear.
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 For you forget misery, As waters passed away you remember.
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 And age rises above the noon, You fly—you are as the morning.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 And you have trusted because there is hope, And searched—in confidence you lie down,
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 And you have rested, And none is causing trembling, And many have begged [at] your face;
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 And the eyes of the wicked are consumed, And refuge has perished from them, And their hope [is] a breathing out of soul!”
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
