Job 10
1 “My soul has been weary of my life, I leave off my talking to myself, I speak in the bitterness of my soul.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 I say to God, Do not condemn me, Let me know why You strive [with] me.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 Is it good for You that You oppress? That You despise the labor of Your hands, And shine on the counsel of the wicked?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 Do you have eyes of flesh? Do You see as man sees?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 [Are] Your days as the days of man? Your years as the days of a man?
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 That You inquire for my iniquity, And seek for my sin?
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 For You know that I am not wicked, And there is no deliverer from Your hand.
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 Your hands have taken pains about me, And they make me together all around, And You swallow me up!
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Please remember That You have made me as clay, And You bring me back to dust.
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Do You not pour me out as milk? And curdle me as cheese?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 Skin and flesh You put on me, And fence me with bones and sinews.
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 Life and kindness You have done with me. And Your inspection has preserved my spirit.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 And these You have laid up in Your heart, I have known that this [is] with You.
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 If I sinned, then You have observed me, And do not acquit me from my iniquity,
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 If I have done wickedly—woe to me, And righteously—I do not lift up my head, Full of shame—then see my affliction,
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 And it rises—as a lion You hunt me. And You turn back—You show Yourself wonderful in me.
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 You renew Your witnesses against me, and multiply Your anger with me, Changes and warfare [are] with me.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 And why from the womb Have You brought me forth? I expire, and the eye does not see me.
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 I am as [if] I had not been, I am brought from the belly to the grave,
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Are my days not few? Cease then, and put from me, And I brighten up a little,
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 Before I go, and do not return, To a land of darkness and death-shade,
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 A land of obscurity as thick darkness, Death-shade—and no order, And the shining [is] as thick darkness.”
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
