Acts 27
1 And when our sailing to Italy was determined, they were delivering up both Paul and certain others, prisoners, to a centurion, by name Julius, of the band of Sebastus,
A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým.
2 and having embarked in a ship of Adramyttium, we, being about to sail by the coasts of Asia, set sail, there being with us Aristarchus, a Macedonian of Thessalonica,
Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na moře. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky.
3 on the next [day] also we touched at Sidon, and Julius, courteously treating Paul, permitted [him], having gone on to friends, to receive [their] care.
Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí.
4 And there, having set sail, we sailed under Cyprus, because of the winds being contrary,
A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, protože byl vítr odporný nám.
5 and having sailed over the sea down by Cilicia and Pamphylia, we came to Myria of Lycia,
A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické, přišli jsme do města Myry, kteréž jest v krajině, jenž slove Lycia.
6 and there the centurion having found a ship of Alexandria, sailing to Italy, put us into it,
A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž měla plouti do Vlach, uvedl nás na ni.
7 and having sailed slowly many days, and with difficulty coming down by Cnidus, the wind not permitting us, we sailed under Crete, down by Salmone,
A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva připlouli proti Gnidum, a vítr nám bránil přiblížiti se k zemi, i podjeli jsme Krétu podle Salmóny.
8 and hardly passing it, we came to a certain place called Fair Havens, near to which was the city of Lasaea.
A sotva ji pomíjeti mohše, přijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pěkný břeh, od kteréhožto nedaleko bylo město Lasea.
9 And much time being spent, and the sailing now being dangerous—because of the fast also being already past—Paul was admonishing,
Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (neb již byl i půst pominul, ) napomínal jich Pavel,
10 saying to them, “Men, I perceive that with hurt, and much damage, not only of the load and of the ship, but also of our lives—the voyage is about to be”;
Řka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude.
11 but the centurion gave more credence to the pilot and to the shipowner than to the things spoken by Paul;
Ale setník více věřil správci lodí a marináři, nežli tomu, co Pavel pravil.
12 and the haven being not well placed to winter in, the greater part gave counsel to sail from there, if somehow they might be able, having attained to Phoenix, to winter [there], [which is] a haven of Crete, looking to the southwest and northwest,
A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobýti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu.
13 and a south wind blowing softly, having thought they had obtained [their] purpose, having lifted anchor, they sailed close by Crete,
A když počal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umíněnou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty.
14 and not long after, there came down from it a turbulent wind [that] is called the Euroclydon,
Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon.
15 and the ship being caught, and not being able to bear up against the wind, having given [her] up, we were carried on,
A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru, pustivše ji po větru, tak jsme se vezli.
16 and having run under a certain little island called Clauda, we were hardly able to become masters of the boat,
A přiběhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky.
17 which having taken up, they were using helps, undergirding the ship, and fearing lest they may fall into the [sandbars of] Syrtis, having let down the mast—so were carried on.
Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše člun, tak se plavili.
18 And we, being exceedingly storm-tossed, the succeeding [day] they were making a clearing,
A když bouře vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladů, metali ven.
19 and on the third [day] we cast out the tackling of the ship with our own hands,
A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme.
20 and neither sun nor stars appearing for more days, and not a little storm lying on us, from then on all hope was taken away of our being saved.
A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata.
21 And there having been long fasting, then Paul having stood in the midst of them, said, “It was necessary, indeed, O men—having listened to me—not to set sail from Crete, and to save this hurt and damage;
A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody
22 and now I exhort you to be of good cheer, for there will be no loss of life among you—but of the ship;
A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé.
23 for this night there stood by me a messenger of God—whose I am, and whom I serve—
Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím,
24 saying, Do not be afraid Paul; it is necessary for you to stand before Caesar; and behold, God has granted to you all those sailing with you;
Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou.
25 for this reason be of good cheer, men! For I believe God, that so it will be, even as it has been spoken to me,
Protož buďte dobré mysli, muži; neboť já věřím Bohu, žeť se tak stane, jakž jest mi mluveno.
26 and on a certain island it is necessary for us to be cast.”
Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov.
27 And when the fourteenth night came—we being carried up and down in the Adria—toward the middle of the night the sailors were supposing that some country drew near to them;
A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká.
28 and having sounded they found twenty fathoms, and having gone a little farther, and again having sounded, they found fifteen fathoms,
Kteřížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktů.
29 and fearing lest we may fall on rough places, having cast four anchors out of the stern, they were wishing day to come.
A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl.
30 And the sailors seeking to flee out of the ship, and having let down the boat to the sea, in pretense as [if] out of the prow they are about to cast anchors,
Chtěli pak marináři utéci z bárky, pustivše člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati,
31 Paul said to the centurion and to the soldiers, “If these do not remain in the ship—you are not able to be saved”;
I řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti.
32 then the soldiers cut off the ropes of the boat, and permitted it to fall off.
Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul.
33 And until the day was about to be, Paul was calling on all to partake of nourishment, saying, “Fourteen days today, waiting, you continue fasting, having taken nothing,
A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce.
34 for this reason I call on you to take nourishment, for this is for your safety, for of not one of you will a hair fall from the head”;
Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne.
35 and having said these things, and having taken bread, he gave thanks to God before all, and having broken [it], he began to eat;
A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti.
36 and all having become of good cheer, also took food themselves,
A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni.
37 (and we were—all the souls in the ship—two hundred, seventy-six),
Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest.
38 and having eaten sufficient nourishment, they were lightening the ship, casting forth the wheat into the sea.
A nasyceni jsouce pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře.
39 And when the day came, they were not discerning the land, but were perceiving a certain bay having a beach, into which they took counsel, if possible, to thrust forward the ship,
A když byl den, nemohli země viděti, než okřídlí nějaké znamenali, ano má břeh, k němuž myslili, kdyby jak mohli přistáti s lodí.
40 and having taken up the anchors, they were committing [it] to the sea, at the same time—having loosed the bands of the rudders, and having hoisted up the foresail to the wind—they were making for the shore,
A vytáhše kotvy, pustili se po moři, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k větru, táhli se k břehu.
41 and having fallen into a place of two seas, they ran the ship aground, and the prow, indeed, having stuck fast, remained immoveable, but the stern was broken by the violence of the waves.
Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln.
42 And the soldiers’ counsel was that they should kill the prisoners, lest anyone having swam out should escape,
Tedy žoldnéři radili setníkovi, aby vězně zmordovali, aby jim některý vyplyna, neutekl.
43 but the centurion, resolving to save Paul, hindered them from the counsel, and commanded those able to swim, having cast themselves out first—to get to the land,
Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do moře a vyplynuli na zem,
44 and the rest, some indeed on boards, and some on certain things of the ship; and thus it came to pass that all came safe to the land.
Jiní pak aby na dskách plynuli a někteří na těch kusích lodí. I takž se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.
