Acts 21
1 And it came to pass, at our sailing, having been parted from them, having run direct, we came to Coos, and the succeeding [day] to Rhodes, and there to Patara,
Když jsme se pak plavili, rozloučivše se s nimi, přímým během přijeli jsme do Koum, a druhý den do Ródu, a odtud do Patary.
2 and having found a ship passing over to Phoenicia, having gone on board, we sailed,
I nalezše tu lodí, kteráž měla plouti do Fenicen, a vstoupivše na ni, plavili jsme se.
3 and having discovered Cyprus, and having left it on the left, we were sailing to Syria, and landed at Tyre, for there was the ship discharging the cargo.
A když se nám počal ukazovati Cyprus, nechavše ho na levé straně, plavili jsme se do Syrie, a připlavili jsme se do Týru; nebo tu měli složiti náklad z lodí.
4 And having found out the disciples, we tarried there seven days, and they said to Paul, through the Spirit, not to go up to Jerusalem;
A nalezše tu učedlníky, pobyli jsme tam za sedm dní, kteřížto pravili Pavlovi skrze Ducha svatého, aby nechodil do Jeruzaléma.
5 but when it came that we completed the days, having gone forth, we went on, all bringing us on the way, with women and children, to the outside of the city, and having bowed the knees on the shore, we prayed,
A když jsme my vyplnili ty dni, vyšedše, brali jsme se pryč, a sprovodili nás všickni s ženami i s dětmi až za město. A poklekše na kolena na břehu, pomodlili jsme se.
6 and having embraced one another, we embarked in the ship, and they returned to their own friends.
A když jsme se vespolek rozžehnali, vstoupili jsme na lodí, a oni se vrátili domů.
7 And we, having finished the course, from Tyre came down to Ptolemais, and having greeted the brothers, we remained one day with them;
My pak přeplavivše se od Týru, dostali jsme se až do Ptolemaidy, a pozdravivše tu bratří, pobyli jsme u nich jeden den.
8 and on the next day Paul and his company having gone forth, we came to Caesarea, and having entered into the house of Philip the evangelist—who is of the seven—we remained with him,
A nazejtří vyšedše Pavel a my, jenž jsme s ním byli, přišli jsme do Cesaree, a všedše do domu Filipa evangelisty, (kterýž byl jeden z oněch sedmi, ) pobyli jsme u něho.
9 and this one had four daughters, virgins, prophesying.
A ten měl čtyři dcery panny, prorokyně.
10 And we remaining many more days, there came down a certain one from Judea, a prophet, by name Agabus,
A když jsme tu pobyli za drahně dní, přišel prorok nějaký z Judstva, jménem Agabus.
11 and he having come to us, and having taken up the girdle of Paul, having also bound his own hands and feet, said, “Thus says the Holy Spirit: The man whose is this girdle—so will the Jews in Jerusalem bind, and they will deliver [him] up into the hands of nations.”
Ten když k nám přišel, vzal pás Pavlův, a svázav sobě ruce i nohy, řekl: Totoť praví Duch svatý: Muže toho, jehož jest pás tento, tak sváží Židé v Jeruzalémě a vydadí v ruce pohanům.
12 And when we heard these things, we called on [him]—both we, and those of that place—not to go up to Jerusalem,
A jakž jsme to uslyšeli, prosili jsme ho i my i ti, kteříž byli v tom místě, aby nechodil do Jeruzaléma.
13 and Paul answered, “Why are you weeping, and crushing my heart? For I am ready, not only to be bound, but also to die at Jerusalem for the Name of the Lord Jesus”;
Tedy odpověděl Pavel: I co činíte, plačíce a trápíce srdce mé? Však já netoliko svázán býti, ale i umříti hotov jsem v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.
14 and he not being persuaded, we were silent, saying, “The will of the LORD be done.”
A když nechtěl povoliti, dali jsme tomu pokoj, řkouce: Staň se vůle Páně.
15 And after these days, having taken [our] vessels, we were going up to Jerusalem,
Po těch pak dnech připravivše se, brali jsme se do Jeruzaléma.
16 and there went also of the disciples from Caesarea with us, bringing with them him with whom we may lodge, a certain Mnason of Cyprus, an aged disciple.
A šli s námi i učedlníci někteří z Cesaree, vedouce s sebou nějakého Mnázona z Cypru, starého učedlníka, u něhož bychom hospodu měli.
17 And we having come to Jerusalem, the brothers gladly received us,
A když jsme přišli do Jeruzaléma, vděčně nás přijali bratří.
18 and on the next day Paul was going in with us to James, all the elders also came,
Druhého pak dne všel Pavel s námi k Jakubovi, a tu se byli všickni starší sešli.
19 and having greeted them, he was expounding, one by one, each of the things God did among the nations through his ministry,
Jichžto pozdraviv, vypravoval jim všecko, což Bůh skrze službu jeho činil mezi pohany.
20 and they having heard, were glorifying the LORD. They also said to him, “You see, brother, how many myriads there are of Jews who have believed, and all are zealous of the Law,
A oni slyšavše to, velebili Pána, a řekli jemu: Vidíš, bratře, kterak jest mnoho tisíců Židů věřících, a ti všickni jsou horliví milovníci Zákona.
21 and they are instructed concerning you, that you teach departure from Moses to all Jews among the nations, saying not to circumcise the children, nor to walk after the customs;
Ale o toběť mají zprávu, že bys ty vedl od Zákona Mojžíšova všecky ty Židy, kteříž jsou mezi pohany, pravě, že nemají obřezovati synů svých, ani zachovávati obyčejů Zákona.
22 what then is it? Certainly the multitude must come together, for they will hear that you have come.
Což tedy činiti? Musíť zajisté shromážděno býti všecko množství, neboť uslyší o tobě, že jsi přišel.
23 This, therefore, that we say to you, do. We have four men having a vow on themselves,
Učiniž tedy toto, cožť povíme: Mámeť tu čtyři muže, kteříž mají slib na sobě.
24 having taken these, be purified with them, and be at expense with them, that they may shave the head, and all may know that the things of which they have been instructed concerning you are nothing, but you walk—yourself also—keeping the Law.
Ty přijma k sobě, posvěť se s nimi, i náklad učiň s nimi, aby oholili hlavy své. A takť zvědí všickni, že to, což slyšeli o tobě, nic není, ale že i sám ty chodíš, ostříhaje Zákona.
25 And concerning those of the nations who have believed, we have written, having given judgment, that they observe no such thing, except to keep themselves both from idol-sacrifices, and blood, and a strangled thing, and whoredom.”
Z strany pak těch, kteříž z pohanů uvěřili, my jsme psali, usoudivše, aby tohoto ničeho nešetřili, toliko aby se varovali modlám obětovaného, a krve, a udáveného, a smilstva.
26 Then Paul, having taken the men, on the following day, having purified himself with them, was entering into the temple, announcing the fulfilment of the days of the purification, until the offering was offered for each one of them.
Tedy Pavel, přijav k sobě ty muže, na druhý den posvětiv se s nimi, všel do chrámu, a vypravoval o vyplnění dní toho posvěcení, až i obětována jest obět za jednoho každého z nich.
27 And as the seven days were about to be fully ended, the Jews from Asia having beheld him in the temple, were stirring up all the multitude, and they laid hands on him,
A když se vyplniti mělo dní sedm, Židé někteří z Azie, uzřevše jej v chrámě, zbouřili všecken lid a vztáhli naň ruce,
28 crying out, “Men, Israelites, help! This is the man who, against the people, and the Law, and this place, is teaching all everywhere; and further, also, he brought Greeks into the temple, and has defiled this holy place”;
Křičíce: Muži Izraelští, pomozte! Totoť jest ten člověk, kterýž proti lidu i Zákonu i místu tomuto všecky všudy učí, a k tomu i pohany uvedl do chrámu, a poskvrnil svatého tohoto místa.
29 for they had seen before Trophimus, the Ephesian, in the city with him, whom they were supposing that Paul brought into the temple.
Nebo byli viděli prve Trofima Efezského s ním v městě, kteréhož domnívali se, že by Pavel do chrámu uvedl.
30 All the city was also moved and there was a running together of the people, and having laid hold on Paul, they were drawing him out of the temple, and immediately were the doors shut,
Takž se zbouřilo všecko město, a sběhli se lidé, a uchopivše Pavla, táhli jej ven z chrámu. A hned zavříny jsou dveře.
31 and they seeking to kill him, a rumor came to the chief captain of the band that all Jerusalem has been thrown into confusion,
A když jej chtěli zamordovati, povědíno hejtmanu vojska, že se bouří všecken Jeruzalém.
32 who, at once, having taken soldiers and centurions, ran down on them, and they having seen the chief captain and the soldiers, left off beating Paul.
Kterýžto hned pojav s sebou žoldnéře a setníky, přiběhl na ně. A oni uzřevše hejtmana a žoldnéře, přestali bíti Pavla.
33 Then the chief captain, having come near, took him, and commanded [him] to be bound with two chains, and was inquiring who he may be, and what it is he has been doing,
Tedy přistoupiv hejtman, dosáhl ho, a rozkázal jej svázati dvěma řetězy, a ptal se, kdo jest a co učinil.
34 and some were crying out one thing, and some another, among the multitude, and not being able to know the certainty because of the tumult, he commanded him to be carried into the stronghold,
V zástupu pak jedni tak, jiní jinak křičeli. A nemoha nic jistého zvěděti pro hluk, rozkázal jej vésti do vojska.
35 and when he came on the steps, it happened he was carried by the soldiers, because of the violence of the multitude,
A když přišel k stupňům, nahodilo se, že nesen byl od žoldnéřů pro násilé lidu.
36 for the crowd of the people was following after, crying, “Away with him.”
Nebo šlo za ním množství lidu, křičíce: Zahlaď jej!
37 And Paul being about to be led into the stronghold, says to the chief captain, “Is it permitted to me to say anything to you?” And he said, “Do you know Greek?
A když měl již uveden býti do vojska Pavel, řekl hejtmanu: Mohu-li co promluviti k tobě? Kterýž řekl: Umíš Řecky?
38 Are you not, then, the Egyptian who made an uprising before these days, and led the four thousand men of the assassins into the desert?”
Nejsi-liž ty ten Egyptský, kterýž jsi před těmito dny byl bouřku učinil, a vyvedls na poušť čtyři tisíce lotrů?
39 And Paul said, “I, indeed, am a man, a Jew, of Tarsus of Cilicia, a citizen of no insignificant city; and I implore you, permit me to speak to the people.”
I řekl Pavel: Jáť jsem člověk Žid Tarsenský, neposledního města Cilické země obyvatel; protož prosím tebe, dopusť mi promluviti k lidu.
40 And he having given him leave, Paul having stood on the stairs, beckoned with the hand to the people, and there having been a great silence, he spoke to them in the Hebrew dialect, saying:
A když mu on dopustil, Pavel stoje na stupních, pokynul rukou na lid. A když se veliké mlčení stalo, mluvil k nim Židovsky, řka:
