2 Corinthians 7
1 Having, then, these promises, beloved, may we cleanse ourselves from every defilement of flesh and spirit, perfecting sanctification in the fear of God;
Mějme na paměti, milí přátelé, že tyto sliby platí právě nám. Zřekněme se proto všeho, co špiní tělo nebo duši. Berme vážně Boží slova a usilujeme o to, abychom se Bohu líbili.
2 receive us; no one did we wrong; no one did we ruin; no one did we defraud;
Nikomu z vás jsem neukřivdil, nikdo o nic nepřišel mým přičiněním. Proč by měly být na vaší straně ještě nějaké výhrady?
3 I do not say [it] to condemn you, for I have said before that you are in our hearts to die together and to live together;
Nechápejte to, prosím vás, jako výčitku, skutečně vás mám rád a na tom se v životě ani ve smrti nic nezmění.
4 great [is] my freedom of speech to you, great my glory on your behalf; I have been filled with the comfort, I hyper-abound with the joy on all our tribulation,
Mám k vám naprostou důvěru a jsem na vás hrdý; myšlenky na vás mě povzbuzují, takže přes všechny trampoty se mám pořád z čeho radovat.
5 for we also, having come to Macedonia, our flesh has had no relaxation, but on every side we are in tribulation: fightings outside, fears within;
Ani příchod do Makedonie mi nepřinesl úlevu: okolo samý nepřítel, uvnitř neklid a nejistota.
6 but He who is comforting the cast-down—God—He comforted us in the coming of Titus;
Ale Bůh se ujímá těch, kdo se octli na dně. Když bylo nejhůř, vrátil se Titus a vlil do mne novou sílu
7 and not only in his coming, but also in the comfort with which he was comforted over you, declaring to us your longing desire, your lamentation, your zeal for me, so that I rejoiced the more,
– nejen svou přítomností, ale hlavně zprávami, které mi od vás přinesl. Vyprávěl mi o vaší lítosti a jak se těšíte na můj příchod a že jste připraveni postavit se plně za mne. To mě nejen docela uklidnilo, ale přímo zaplavilo radostí.
8 because even if I made you sorry in the letter, I do not regret—if even I regretted—for I perceive that the letter, even if for an hour, made you sorry.
I když jste mým dopisem byli dotčeni, jsem nakonec přece jen rád, že jsem ho napsal.
9 I now rejoice, not that you were made sorry, but that you were made sorry to conversion, for you were made sorry toward God, that you might receive damage from us in nothing;
Nejdřív jsem toho skoro litoval, ale teď vidím, že jsem udělal dobře, protože jste přece jen změnili stanovisko.
10 for sorrow toward God works conversion to salvation without regret, and the sorrow of the world works death,
Bůh užil bolesti jako léku k vaší nápravě, takže jsem vám nijak neublížil. Lítost způsobená Bohem vede člověka ke změně postoje a tím i k záchraně, taková lítost je žádoucí. Na druhé straně nespokojenost bez Boha člověka jen ubíjí.
11 for behold, this same thing—your being made sorry toward God—how much diligence it works in you! But defense, but displeasure, but fear, but longing desire, but zeal, but revenge; in everything you approved yourselves to be pure in the matter.
Podívejte se, jak vám tahle hořká pilulka prospěla! Pryč je lhostejnost ke hříchu. Konečně jste se ho ulekli a zošklivili si hoa horlivě spěcháte omluvit se a viníka potrestat. Udělali jste pro nápravu všechno, co jste mohli.
12 If, then, I also wrote to you—not for his cause who did wrong, nor for his cause who suffered wrong, but for our diligence in your behalf being revealed to you before God—
Když jsem tento dopis psal, nešlo mi však ani tolik o viníka či postiženého, jako jsem se chtěl přesvědčit, zda vám na mně ještě záleží. Díky Bohu, nezklamal jsem se.
13 because of this we have been comforted in your comfort, and more abundantly the more we rejoiced in the joy of Titus, that his spirit has been refreshed from you all;
Ještě víc mě však potěšilo, jakou radost z vás měl Titus.
14 because if I have boasted anything to him in your behalf, I was not put to shame; but as we spoke to you all things in truth, so also our boasting before Titus became truth,
Ze vší chvály, kterou ode mne na vás slyšel, nemusel jsem nic brát zpátky. Vždycky jsem mluvil jen pravdu, i Titus se teď mohl přesvědčit, že jsem nepřeháněl.
15 and his yearnings are more abundantly toward you, remembering the obedience of you all, how you received him with fear and trembling;
Po tom, s jakou starostlivostí jste ho přijali a jak ochotně jste se zařídili podle mých pokynů, i on si vás oblíbil.
16 I rejoice, therefore, that in everything I have courage in you.
Jsem šťastný, že je mezi námi zase všechno jako dřív a že vám mohu i nadále plně důvěřovat.
