2 Corinthians 2
1 And I decided this to myself, not to come again to you in sorrow,
Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.
2 for if I make you sorry, then who is he who is making me glad, except he who is made sorry by me?
Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?
3 And I wrote to you this same thing, that having come, I may not have sorrow from them of whom it was necessary [for] me to have joy, having confidence in you all, that my joy is of you all,
A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.
4 for out of much tribulation and pressure of heart I wrote to you through many tears, not that you might be made sorry, but that you might know the love that I have more abundantly toward you.
Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.
5 And if anyone has caused sorrow, he has not caused sorrow to me, but in part, that I may not burden you all;
Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.
6 sufficient to such a one is this punishment, that [is] by the greater part,
Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,
7 so that, on the contrary, [it is] rather for you to forgive and to comfort, lest by over abundant sorrow such a one may be swallowed up;
Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.
8 for this reason, I call on you to confirm love to him,
Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.
9 for this also I wrote, that I might know your proof, whether you are obedient in regard to all things.
Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.
10 And to whom you forgive anything—I also; for I also, if I have forgiven anything, to whom I have forgiven [it], because of you—in the person of Christ—[I forgive it, ]
Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.
11 that we may not be over-reached by Satan, for we are not ignorant of his schemes.
Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.
12 And having come to Troas for the good news of the Christ, and a door having been opened to me in the LORD,
Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.
13 I have not had rest to my spirit, on my not finding my brother Titus, but having taken leave of them, I went forth to Macedonia;
Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.
14 and to God [is] thanks, who at all times is leading us in triumph in the Christ, and the fragrance of His knowledge He is revealing through us in every place;
Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.
15 we are a refreshing fragrance to God because of Christ, in those being saved, and in those being lost;
Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,
16 to one, indeed, a fragrance of death to death, and to the other, a fragrance of life to life; and who is sufficient for these things?
Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?
17 For we are not as the many, adulterating the word of God, but as of sincerity—but as of God; in the presence of God, in Christ we speak.
Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.
