2 Corinthians 10
1 And I, Paul, myself, call on you—through the meekness and gentleness of the Christ—who in presence [am] indeed humble among you, and being absent, have courage toward you,
Já pak sám Pavel prosím vás skrze tichost a dobrotivost Kristovu, kterýžto v přítomnosti u vás jsem pokorný, ale v nepřítomnosti směle dověrný jsem k vám.
2 and I implore [you], that, being present, I may not have courage, with the confidence with which I reckon to be bold against certain reckoning us as walking according to the flesh;
Prosím pak vás za to, abych přítomen jsa, nemusil doufanlivý býti tou smělostí, kterouž jsem jmín, že bych smělý byl proti některým, kteříž za to mají, že bychom my podle těla chodili.
3 for walking in the flesh, we do not war according to the flesh,
V těle zajisté chodíce, ne podle těla rytěřujeme,
4 for the weapons of our warfare [are] not fleshly, but powerful to God for bringing down of strongholds,
Nebo odění rytěřování našeho není tělesné, ale mocné v Bohu k vyvrácení ohrad,
5 bringing down reasonings, and every high thing lifted up against the knowledge of God, and bringing into captivity every thought to the obedience of the Christ,
Jímžto podvracíme rady, i všelikou vysokost, povyšující se proti umění Božímu, jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu,
6 and being in readiness to avenge every disobedience whenever your obedience may be fulfilled.
A nahotově majíce pomstu proti každému neposlušenství, když naplněno bude vaše poslušenství.
7 You see the outward appearance. If anyone has trusted in himself to be Christ’s, let him reckon this again from himself, that according as he is Christ’s, so also we [are] Christ’s;
A což toliko na to, co před očima jest, hledíte? Má-li kdo tu naději o sobě, že by Kristův byl, pomysliž také na to sám u sebe, že jakož on jest Kristův, tak i my Kristovi jsme.
8 for even if I will also boast anything more abundantly concerning our authority, that the LORD gave us for building up, and not for casting you down, I will not be ashamed,
Nebo bychť se pak i ještě hojněji chlubil mocí naší, kterouž nám dal Pán vzdělání a ne k zkažení vašemu, nebuduť zahanben;
9 that I may not seem as if I would terrify you through the letters,
Abych se nezdál listy strašiti vás.
10 “because the letters indeed,” says one, “[are] weighty and strong, and the bodily presence weak, and the speech despicable.”
Nebo listové jeho (dí někdo) jsou těžcí a mocní, ale přítomnost osobná jest mdlá, a řeč chaterná.
11 This one—let him reckon thus: that such as we are in word, through letters, being absent, such also, being present, [we are] in deed.
Toto nechať myslí takový, že jacíž jsme v slovu skrze psání, vzdáleni jsouce od vás, takoví také budeme i v skutku, přijdouce k vám.
12 For we do not make bold to rank or to compare ourselves with certain of those commending themselves, but they, measuring themselves among themselves, and comparing themselves with themselves, are not wise,
Neboť my se neodvažujeme přimísiti aneb přirovnati k některým, kteříž sami sebe chválí. Ale ti nerozumějí, že sami sebou sebe měří a přirovnávají sebe sobě.
13 and we will not boast ourselves in regard to the unmeasured things, but after the measure of the line that the God of measure appointed to us—to reach even to you;
My pak nebudeme se nad to, což nám není odměřeno, chlubiti, ale podle míry pravidla, kteroužto míru odměřil nám Bůh, chlubiti se budeme, totiž že jsme dosáhli až k vám.
14 for we do not stretch ourselves too much, as not reaching to you, for even to you we came in the good news of the Christ,
Nebo ne jako bychom nedosáhli až k vám, rozšiřujeme se nad míru. Až i k vám zajisté přišli jsme v evangelium Kristovu.
15 not boasting of the things not measured, in other men’s labors, and having hope—your faith increasing—in you to be enlarged, according to our line—into abundance,
Protož my se nad to, což nám není odměřeno, nechlubíme, totiž cizími pracemi, ale naději máme, když víra vaše růsti bude v vás, že my se rozšíříme dále podle toho, jakž nám odměřeno,
16 to proclaim good news in the [places] beyond you, not in another’s line in regard to the things made ready, to boast;
Totiž, abych ještě i na těch místech, kteráž jsou za vámi dále, kázal evangelium, a ne abych v tom, což jinému odměřeno jest, a již jest hotové, se chlubil.
17 and he who is boasting—let him boast in the LORD;
Ale kdo se chlubí, v Pánu se chlub.
18 for he who is commending himself is not approved, but he whom the LORD commends.
Nebo ne ten, kdož se sám chválí, zkušený jest, ale ten, kohož Pán chválí.
