1 Corinthians 10
1 And I do not wish you to be ignorant, brothers, that all our fathers were under the cloud, and all passed through the sea,
Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli,
2 and all were immersed into Moses in the cloud, and in the sea;
A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,
3 and all ate the same spiritual food,
A všickni týž pokrm duchovní jedli,
4 and all drank the same spiritual drink, for they were drinking of a spiritual rock following them, and the rock was the Christ;
A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus.
5 but in the most of them God was not well pleased, for they were strewn in the wilderness,
Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti.
6 and those things became types of us, for our not passionately desiring evil things, as also these desired.
Ty pak věci za příklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali.
7 Neither become idolaters, as certain of them, as it has been written: “The people sat down to eat and to drink, and stood up to play”;
Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.
8 neither may we commit whoredom, as certain of them committed whoredom, and there fell in one day twenty-three thousand;
Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třimecítma tisíců.
9 neither may we tempt the Christ, as also certain of them tempted, and perished by the serpents;
Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.
10 neither murmur, as also some of them murmured, and perished by the destroyer.
Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.
11 And all these things happened to those persons as types, and they were written for our admonition, to whom the end of the ages came, (aiōn g165)
Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme již na konci světa. (aiōn g165)
12 so that he who is thinking to stand—let him observe, lest he fall.
A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
13 No temptation has taken you—except that of man; and God is faithful, who will not permit you to be tempted above what you are able, but He will make, with the temptation, also the outlet, for your being able to bear [it].
Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.
14 For this reason, my beloved, flee from the idolatry;
Protož, moji milí bratří, utíkejtež modlářství.
15 as to wise men I speak—judge what I say.
Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.
16 The cup of the blessing that we bless—is it not the fellowship of the blood of the Christ? The bread that we break—is it not the fellowship of the body of the Christ?
Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?
17 Because one bread, one body, are we the many—for we all partake of the one bread.
Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme.
18 See Israel according to the flesh! Are those not eating the sacrifices in the fellowship of the altar?
Pohleďte na Izraele podle těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?
19 What do I say then? That an idol is anything? Or that a sacrifice offered to an idol is anything?
Což pak tedy dím? Že modla jest něco? Anebo že modlám obětované něco jest? Nikoli.
20 [No, ] but that the things that the nations sacrifice—they sacrifice to demons and not to God; and I do not wish you to come into the fellowship of the demons.
Ale toto pravím, že, což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.
21 You are not able to drink the cup of the LORD and the cup of demons; you are not able to partake of the table of the LORD and of the table of demons;
Nebo nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů.
22 do we arouse the LORD to jealousy? Are we stronger than He?
Èili k hněvu popouzíme Pána? Zdali silnější jsme nežli on?
23 All things are lawful to me, but not all things are profitable; all things are lawful to me, but not all things build up;
Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.
24 let no one seek his own—but each another’s.
Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.
25 Eat whatever is sold in the meat-market, not inquiring, because of the conscience,
Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
26 for the earth and its fullness [are] the LORD’s;
Nebo Páněť jest země i plnost její.
27 and if anyone of the unbelieving calls you, and you wish to go, eat all that is set before you, inquiring nothing, because of the conscience;
Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících k stolu, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
28 and if anyone may say to you, “This is a thing sacrificed to an idol,” do not eat, because of that one who showed [it], and of the conscience, for the LORD’s [is] the earth and its fullness:
Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.
29 and conscience, I say, not of yourself, but of the other, for why [is it] that my liberty is judged by another’s conscience?
Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí?
30 And if I partake thankfully, why am I spoken of [as] evil, for that for which I give thanks?
A poněvadž já s díků činěním požívám, proč mi se rouhají příčinou toho, z čehož já díky činím?
31 Whether, then, you eat, or drink, or do anything, do all to the glory of God;
Protož buďto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.
32 become offenseless, both to Jews and Greeks, and to the Assembly of God;
Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží,
33 as I also please all in all things, not seeking my own profit, but that of many—that they may be saved.
Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.
