Psalms 90
1 BOOK FOURTH: “A prayer of Moses the man of God.” Lord, a place of refuge hast thou been unto us in all generations.
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2 Before yet the mountains were brought forth, or thou hadst ever produced the earth and the world, even from everlasting to everlasting, thou art God.
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3 Thou turnest man to contrition, and sayest, Return ye children of men.
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4 For a thousand years are in thy eyes but as the yesterday when it is past, and as a watch in the night.
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5 Thou carriest them away as with a flood; they are as a sleep: in the morning [they grow] like the grass which changeth.
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6 In the morning it blossometh, and is changed: in the evening it is mowed off, and withereth.
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7 For [thus] are we consumed by thy anger, and by thy fury are we terrified.
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8 Thou hast set our iniquities before thee, our concealed sins before the light of thy countenance.
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9 For all our days are passed away in thy wrath: we consume our years like a word that is spoken.
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10 The days of our years in this life are seventy years; and if by uncommon vigor they be eighty, yet is their greatness trouble and mishap; for it soon hasteneth off, and we fly away.
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11 Who knoweth the strength of thy anger, and thy wrath which is like the fear of thee?
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12 Let us then know how to number our days, that we may obtain a heart endowed with wisdom.
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13 Return, O Lord, how long yet? and bethink thee concerning thy servants.
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14 O satisfy us in the morning with thy kindness, that we may be glad and rejoice throughout all our days.
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15 Cause us to rejoice as many days as those wherein thou hast afflicted us, the years wherein we have seen unhappiness.
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16 Let thy act be visible on thy servants, and thy majesty over their children.
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17 And may the beauty of the Lord our God be upon us; and the work of our hands do thou firmly establish upon us: yea, the work of our hands—firmly establish thou it.
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
