Psalms 79
1 “A psalm of Assaph.” O God! nations have entered into thy heritage; they have profaned thy holy temple; they have rendered Jerusalem heaps of ruins.
Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dědictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady.
2 They have given the dead bodies of thy servants as food unto the fowls of the heaven, the flesh of thy pious ones unto the beasts of the earth.
Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským, těla svatých tvých šelmám zemským.
3 They have shed their blood like water all round about Jerusalem: and there is no one to bury them.
Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával.
4 We are become a reproach to our neighbors, a scorn and derision to those that are round about us.
Vydáni jsme v pohanění sousedům našim, v posměch a žert těm, kteříž jsou vůkol nás.
5 How long, Lord? wilt thou be indignant for ever? shall thy jealousy burn like fire?
Až dokud, ó Hospodine? Na věky-liž se hněvati budeš, a hořeti bude jako oheň horlení tvé?
6 Pour out thy fury over the nations that acknowledge thee not, and over the kingdoms that have not called on thy name.
Vylí hněv svůj na národy, kteříž tě neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají.
7 For they have devoured Jacob, and laid waste his dwelling-place.
Neboť jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili.
8 Oh remember not against us the iniquities of our fathers: make haste, let thy mercies come to our aid; for we are very miserable.
Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich, rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá, neboť jsme velmi znuzeni.
9 Help us, O God of our salvation, because of the glory of thy name; and deliver us, and atone for our sins, for the sake of thy name.
Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buď milostiv hříchům našim pro jméno své.
10 Wherefore shall the nations say, Where is their God? let there be made known among the nations before our eyes, the vengeance for the blood of thy servants which hath been shed.
Proč mají říkati pohané: Kdež jest Bůh jejich? Budiž znám mezi pohany, před očima našima, skrze pomstu krve služebníků svých, kteráž jest vylita.
11 Let the sighing of the prisoner come before thee: according to the greatness of thy almighty power preserve thou those that are doomed to death;
Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů, a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných.
12 And recompense unto our neighbors sevenfold into their bosom their defiance wherewith they have defied thee, O Lord.
A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění, kteréž jsou tobě činili, ó Pane.
13 But we thy people and the flock of thy pasture will give thanks unto thee for ever: from generation to generation will we relate thy praise.
My pak, lid tvůj a ovce pastvy tvé, slaviti tě budeme na věky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.
