Psalms 50
1 “A psalm of Assaph.” The God of gods, the Lord, speaketh, and calleth the earth, from the rising of the sun unto his setting.
Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Out of Zion, the perfection of beauty, God shineth forth.
Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Our God is coming, and will not keep silence: a fire devoureth before him, and round him there rageth a mighty storm.
Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 He will call to the heavens above, and to the earth, to judge his people.
Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 “Gather together unto me my pious servants, who make a covenant with me by sacrifice.”
Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 And the heavens tell of his righteousness; for God is judge himself. (Selah)
I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
7 “Hear, O my people, and I will speak; O Israel, and I will testify against thee: God, thy God, am I.
Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Not because of thy sacrifices will I reprove thee; and thy burnt-offerings are continually before me.
Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 I will not take a bullock out of thy house, nor he-goats out of thy folds.
Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 For mine are all the beasts of the forest, the cattle upon a thousand mountains.
Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 I know all the fowls of the mountains: whatever moveth on the fields is with me.
Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 If I were hungry, I would not say it to thee; for mine is the world, and what filleth it.
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Do I eat the flesh of fatted bulls, or drink the blood of he-goats?
Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Offer unto God thanksgiving; and pay unto the Most High thy vows;
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 And call on me on the day of distress: I will deliver thee, — and so wilt thou glorify me.”
A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 But unto the wicked God saith, “What hast thou to do to relate my statutes, and why bearest thou my covenant upon thy mouth?
Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 And yet thou hatest instruction, and castest my words behind thee.
Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 When thou seest a thief, then art thou pleased with him, and with adulterers hast thou thy portion.
Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Thou lettest loose thy mouth with evil, and thy tongue frameth deceit.
Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Thou sittest and speakest against thy brother; against thy own mother's son thou utterest slander.
Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 These things hast thou done, and I kept silence: thou didst ween that I am like thyself; [but] I will reprove thee, and set it in order before thy eyes.”
To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Do but reflect on this, ye that forget God, lest I tear [you] in pieces, with none to deliver.
Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Whoso offereth thanksgiving glorifieth me: and to him that ordereth his course aright, will I show the salvation of God.
Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
