Psalms 39

1 “To the chief musician, to Jeduthun, a psalm of David.” I said, I will guard my ways, that I sin not with my tongue: I will guard my mouth with a muzzle, while the wicked is before me.

Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

2 I was dumb in deep silence, I was quite still, even from [speaking] good; but my pain was greatly excited;

Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

3 My heart was hot within me, in my self-communing there burnt a fire: [then] spoke I with my tongue,

Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

4 Let me know, O Lord, my end, and the measure of my days, what it is: I wish to know when I shall cease to be.

Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

5 Behold, measured out with the span hast thou made my days; and my whole duration is nothing before thee: yea, as nothing but vanity doth every man stand here. (Selah)

Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

6 As nothing but a shadowy image doth man walk about, yea, for vanity only do all make a noise: he heapeth up his gains, and knoweth not who shall gather them.

Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

7 And now, what shall I wait for, O Lord? my hope is in thee.

Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

8 From all my transgressions deliver thou me: render me not the object of reproach of the worthless.

A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

9 I was dumb, I opened not my mouth; because thou hadst done it.

Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

10 Remove thou thy plague away from me: from the blows of thy hand am I consumed.

Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

11 When thou with corrections chastisest man for iniquity, thou causest his excellence to melt away as [if eaten by] the moth: yea, nothing but vanity is every man. (Selah)

Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

12 Hear my prayer, O Lord, and give ear unto my cry; be not silent at my tears; for a stranger am I with thee, a sojourner, like all my fathers.

Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

13 Leave off from me, that I may recover strength, before I go hence, and am no more.

Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.