Psalms 17
1 “A prayer of David.” Hear, O Lord, [the cause of] righteousness, attend unto my entreaty, give ear unto my prayer, coming from lips without deceit.
Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
2 Let from thy presence my sentence come forth; let thy eyes behold what is right.
Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
3 Thou hast proved my heart; thou hast thought of me in the night; thou hast refined me—thou couldst find nothing: my purpose doth not pass beyond [the words of] my mouth.
Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
4 Among the deeds of men did I observe, by the word of thy lips, the paths of the dissolute.
Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
5 My steps held firmly to thy tracks, [and] my footsteps did not slip.
Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
6 I call on thee, for thou wilt answer me, O God: incline thy ear unto me, hear my speech.
Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
7 Show marvelously thy loving-kindnesses, O thou that savest those who put their trust [in thee] from those that rise up [against them] by thy right hand.
Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
8 Keep me as the apple of the eye; conceal me under the shadow of thy wings,
Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
9 From the wicked that despoil me, my enemies, who, to take my life, compass me about.
Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
10 They are enclosed in their own fat: with their mouth they speak proudly.
Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
11 On our steps they now encompass us: they direct their eyes to turn aside in the land.
Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
12 Every man is just like a lion that is greedy to tear his prey, and like a young lion lurking in a covert.
Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
13 Arise, O Lord, prevent him, cast him down; deliver my soul from the wicked, who is thy sword, —
Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
14 From these men—thy hand—O Lord, from the men of this world, whose portion is in this life, and whose belly thou fillest with thy hidden treasure: they have children in plenty, and leave the rest of their substance to their babes.
Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
15 As for me, in righteousness shall I behold thy face: I shall be satisfied, when I awake, with contemplating thy likeness.
Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
