Psalms 139
1 “To the chief musician, by David, a psalm.” O Lord! thou hast searched me through, and thou knowest [me].
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.
2 Thou indeed knowest my sitting down and my rising up, thou understandest my thinking while yet afar off.
Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.
3 My walking and my lying down hast thou limited, and with all my ways art thou acquainted.
Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.
4 For, while there is not a word on my tongue, lo, thou, O Lord, knowest it entirely.
Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.
5 Behind and before hast thou hedged me in, and thou placest upon me thy hand.
Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.
6 Too wonderful is such knowledge for me: it is too exalted, I cannot attain unto it.
Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7 Whither shall I go from thy spirit? or whither shall I flee away from thy presence?
Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8 If I should ascend into heaven, thou art there; and if I should make my bed in the nether world, behold, thou art there. (Sheol h7585)
Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi. (Sheol h7585)
9 If I should lift up the wings of the morning-dawn, if I should dwell in the uttermost parts of the sea:
Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10 Even there would thy hand lead me, and thy right hand would seize hold of me.
I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11 If I said, Surely darkness shall enshroud me, and into night [be turned] the light about me:
Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12 Yet even darkness can obscure nothing from thee; but the night will shine like the day; both the darkness and the light are alike [to thee].
Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13 For thou possessest my reins: thou hast covered me in my mother's womb.
Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14 I will thank thee therefore, that I am [so] fearfully [and] wonderfully made: wonderful are thy works; and that my soul knoweth right well.
Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
15 My being was not concealed from thee, when I was made in secret, when I was [so to say] embroidered in the lowest parts of the earth.
Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.
16 My undeveloped substance did thy eyes see; and in thy book were all of them written down—the days which have been formed, while yet not one of them was here.
Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.
17 And how precious are unto me thy thoughts, O God! how mightily great is their sum!
Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!
18 Should I count them, they would be more numerous than the sand: I awake, and I am still with thee.
Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.
19 If thou wouldst but slay the wicked, O God! and ye men of blood, depart from me.
Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,
20 Who speak of thee for a wicked end, thy enemies, that bear [thy name] for a vain purpose.
Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.
21 Behold, those that hate thee I ever hate, O Lord; and for those that rise up against thee do I feel loathing.
Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?
22 With the utmost hatred do I hate them: enemies are they become unto me.
Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.
23 Search me through, O God, and know my heart; probe me, and know my thoughts:
Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.
24 And see if there be a way of perverseness in me, and lead me on the way of eternity.
A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.
