< Psalms 109 >
1 “To the chief musician, by David, a psalm.” O God of my praise, do not keep silence.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 For the mouth of the wicked and the mouth of deceit are opened against me: they have spoken with me with the tongue of falsehood.
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 Also with words of hatred have they encompassed me, and they fight against me without a cause.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 In recompense for my love are they my accusers, while I have nothing but prayer.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 And they impose evil on me in recompense for good, and hatred in lieu of my love.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Appoint thou a wicked man over him: and let an accuser stand at his right hand.
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 When he is to be judged, let him go forth guilty, and let his prayer become sin.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Let his days be few, and let another take his office.
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Let his children be fatherless, and his wife a widow.
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Let his children be continually moving about, and beg, and let them seek [their bread] out of their ruined places.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Let the creditor lay snares after all that he hath, and let strangers plunder his labor.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Let him have none that extendeth kindness, and let there be none that is gracious to his fatherless children.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Let his posterity be cut off: in another generation let their name be blotted out.
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Let the iniquity of his fathers be remembered by the Lord, and let the sin of his mother not be blotted out.
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Let them be before the Lord continually, that he may cut off from the earth their memory.
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 For the reason that he remembered not to show kindness; but persecuted the poor and needy man, and the grieved in heart to put him to death.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 As he loved cursing, so let it come over him: and as he delighted not in blessing, so let it be far from him.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 And he clothed himself with cursing as with his garment, and it cometh like water within him, and like oil into his bones.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Let it be unto him as a garment in which he wrappeth himself, and for a girdle let him be continually girded with it.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Let this be the reward of my accusers from the Lord, and of those that speak evil against my soul.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 But thou, O Eternal Lord, deal with me for the sake of thy name: because thy kindness is good, deliver thou me.
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 For poor and needy am I, and my heart is deeply wounded within me.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Like the shadow when it declineth do I hasten away: I am driven suddenly off like the locusts.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 My knees stumble through fasting, and my flesh faileth of fatness.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 And I am become a reproach unto them: when they see me, they shake their head.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Help me, O Lord my God: O save me according to thy kindness:
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 That they may know that this is thy hand: that thou, Lord, hast truly done it.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Let them then curse, but do thou bless: when they arise, let them be made ashamed; but let thy servant rejoice.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Let my accusers be clothed with confusion, and let them wrap themselves, as with a mantle, in their own shame.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 I will thank the Lord greatly with my mouth, and in the midst of many will I praise him.
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 For he ever standeth at the right hand of the needy, to save him from those that judge his soul.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.