Psalms 104
1 Bless, O my soul, the Lord. O Lord my God, thou art very great; with glory and majesty art thou clothed.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 [Thou art he] who wrappeth himself in light as with a garment; who stretcheth out the heavens like a curtain;
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Who frameth of the waters the beams of his upper-chambers; who maketh the clouds his chariot; who walketh along upon the wings of the wind:
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Who maketh the winds his messengers; the flaming fire his ministers;
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Who hath founded the earth upon her bases, that she should not be moved to all eternity.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Thou hadst covered the deep as with a garment: above the mountains stood the waters.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 At thy rebuke they fled, at the voice of thy thunder they hastened away.
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 They ascended mountains; they went down valleys, unto the place which thou hadst founded for them.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Bounds hast thou set which they cannot pass over, that they return not again to cover the earth.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 [Thou art he] who sendeth springs into the valleys, between mountains they run along.
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 They give drink to all the beasts of the field: the wild asses quench [thereon] their thirst.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 By them have the fowls of the heaven ever their habitation, from between the branches they send forth their voice.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 Who watereth the mountains from his upper-chambers: from the fruit of thy works is the earth satisfied.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 [Thou art he] who causeth grass to grow for the cattle, and herbs by the service of man, that he may bring forth bread out of the earth;
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 And wine that maketh joyful the heart of man, [and] oil to brighten his face, and bread which strengtheneth the heart of man.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Činí, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 Full of sap are the trees of the Lord, the cedars of Lebanon which he hath planted;
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Where the birds make their nests: the stork—fir-trees are her house.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 The high mountains are for the wild goats: the rocks are a shelter for the conies.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 He hath made the moon for seasons: the sun knoweth his going down.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Thou causest darkness, and it becometh night, wherein creep forth all the beasts of the forest.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 The young lions roar after their prey, and ask from God their food.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 The sun ariseth, they withdraw [to their lairs], and lie down in their dens.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Man goeth [then] forth unto his work, and to his labor until the evening.
Člověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 How manifold are thy works, O Lord! in wisdom hast thou made them all: the earth is full of thy riches.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Here is this great and wide-extended sea; therein are moving things without number, living creatures both small and great.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 There the ships make their way: [there also] is the leviathan, whom thou hast made to sport therein.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 All of these wait upon thee, to give them their food in its due season.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 What thou givest them they gather: thou openest thy hand, they are satisfied with good.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Thou hidest thy face, they suddenly vanish: thou takest away their spirit, they perish, and to their dust they return.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Thou sendest forth thy spirit, they are created; and thou renewest the face of the earth.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 The glory of the Lord will endure for ever; the Lord will rejoice in his works:
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 He who looketh down on the earth, and she trembleth; who toucheth the mountains, and they smoke.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 I will sing unto the Lord while I live: I will sing praises to my God while I exist.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 May my speech be agreeable to him: I will indeed rejoice in the Lord.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 May the sinners cease from off the earth, and the wicked be no more. Bless, O my soul, the Lord. Hallelujah.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
