Lamentations 5
1 Remember, O Lord, what hath occurred to us, look down, and behold our disgrace.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Our inheritance is turned over to strangers, our houses to aliens.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Orphans are we become, and [we are] without a father, our mothers are like widows.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Our water have we drunk for money: our wood cometh to us for a purchase price.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Up to our necks are we pursued: we are fatigued, and no rest is allowed us.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 To Egypt do we stretch out our hand, to Asshur, to be satisfied with bread.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Our fathers have sinned, and are no more; but we have indeed to bear their iniquities.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Servants rule over us: no one delivereth us out of their hand.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 At the peril of our life must we bring home our bread, because of the sword of the wilderness.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Our skin gloweth like an oven, because of the heat of famine.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Women have they ravished in Zion, virgins, in the cities of Judah.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Princes were hanged up by their hand: the faces of elders were not honored.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Young men they bore to the mill, and boys stumbled under the wood.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 The elders have ceased from the gate, young men, from their singing.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Ceased hath the joy of our heart: our dance is changed into mourning.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Fallen is the crown of our head: woe to us, for we have sinned.
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Because of this is our heart made sick; for these things are our eyes dimmed;
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 Because of the mount of Zion which is wasted, foxes walk about on it.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 O thou, Lord, wilt truly abide for ever, thy throne existeth throughout all generations.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Wherefore wilt thou forget us for ever! wilt thou forsake us for so long a time?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Cause us to return, O Lord, unto thee, and we will return: renew our days as of old.
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 For wouldst thou entirely reject us, be wroth with us to the uttermost?
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
