Lamentations 3
1 I am the man who hath seen affliction by the rod of his wrath.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Me hath he driven out, and led into darkness, but not into light.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Surely against me doth he turn again and again his hand all the day.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 He hath caused my flesh and my skin to wear out, he hath broken my bones.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 He hath built around me, and encompassed me with poison and hardship.
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 In dark places hath he set me to dwell, like the dead of olden times.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 He hath placed a fence round about me, that I cannot get out; he hath made heavy my chain.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Also when I cry aloud and make entreaty, he shutteth out my prayer.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 He hath fenced up my ways with hewn stone, my paths hath he made crooked.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 A bear lying in wait is he to me, a lion in secret places.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 On my ways hath he placed thorns, and torn me in pieces: he hath made me desolate.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 He hath bent his bow, and placed me as a mark for the arrow.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 He hath caused to enter into my reins the children of his quiver.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 I am become a laughing-stock to all my people, their [jeering] song all the day.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 He hath sated me with bitter things, he hath made me drunken with wormwood.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 He hath also broken my teeth with gravel-stones, he hath covered me with ashes.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 And my soul hath given up all thoughts of peace: I forget happiness.
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 And I said, Lost is my strength, my expectation also from the Lord.
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 Remembering my affliction and [the cause of] my complaint, wormwood and poison.
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Remembering [this] continually my soul is bowed down deeply within me.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 [Yet] this answer will I give to my heart: therefore will I wait [in confidence].
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 It is through the Lord's kindness that we are not consumed, because his mercies have no end;
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 They are new every morning: great is thy faithfulness.
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 The Lord is my portion, saith my soul, therefore will I wait for him.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 The Lord is good unto those that hope in him, to the soul that seeketh him.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 It is good that one should wait and this in silence for the salvation of the Lord.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 It is good for a man that he bear the yoke in his youth;
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 That he sit in solitude and be silent; because He hath laid it upon him;
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 That he put his mouth in the dust; perhaps there still is hope;
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 That he offer his cheek to him that smiteth him; that he be satisfied with reproach.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 For the Lord will not cast off for ever;
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 But though he have caused grief, yet will he have mercy according to the abundance of his kindnesses.
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 For he doth not afflict of his own will, and aggrieve the children of men.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 To crush under his feet all the prisoners of the earth,
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 To pervert the justice [due to man] before the face of the Most High.
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 To subvert a man in his contest—should the Lord not see this?
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Who is he that saith aught, and it cometh to pass, when the Lord hath not ordained it?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Do not out of the mouth of the Most High come both the evil things and the good?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Wherefore should a living man complain? let every man complain because of his sins.
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Let us search through and investigate our ways, and let us return to the Lord.
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Let us lift up our heart with our hands unto God in the heavens.
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 We have indeed transgressed and rebelled: thou hast truly not pardoned.
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 Thou hast covered [us] with thy anger, and made pursuit after us: thou hast slain, thou hast not pitied.
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Thou hast covered thyself with a cloud, that no prayer should pass through.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 As something loathsome and rejected hast thou rendered us in the midst of the people.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 Wide have all our enemies opened against us their mouth.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Terror and a snare are come upon us, [with] desolation and breaches.
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 With streams of water runneth my eye down, because of the breach of the daughter of my people.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 My eye trickleth down, and resteth not, without any intermission,
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 Till the Lord look down, and behold from heaven.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 My eye affecteth my soul because of all the daughters of my city.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Those who are my enemies, without a cause, have chased me about like a bird.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 They have shut up in the dungeon my life, and have cast stones upon me.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Waters streamed over my head: I said, I am cut off.
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 I called on thy name, O Lord, out of the dungeon of the lowest depth.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Thou didst hear my voice: hide not thy ear to give me enlargement at my cry.
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Thou wast ever near on the day that I called on thee: thou saidst, Fear not.
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Thou didst plead, O Lord, the causes of my soul: thou didst [before this] redeem my life.
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Thou hast [now] seen, O Lord, the wrong I suffer: judge thou my cause.
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Thou hast seen all their vengeance, all their plans against me.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Thou hast heard their reviling, O Lord, all their plans against me,
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 The speeches of these that rise up against me, and their device against me all the day.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Oh look upon their sitting down, and their rising up: I am their [jeering] song.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Render unto them a recompense, O Lord, according to the work of their hands.
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Give them confusion of heart, thy curse he upon them.
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Pursue them in anger and destroy from under the heavens of the Lord.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
