Job 5
1 Do but call: is there one that will answer thee? and to whom of the saints wilt thou turn thyself?
Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?
2 For vexation will prove death to a foolish man, and jealousy will slay the simple.
Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.
3 I have myself seen the foolish taking root; but I suddenly held his habitation as accursed.
Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:
4 His children are far from help, and men crush them in the gate, with no one to deliver them.
Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.
5 [He it is] whose harvest the hungry eateth up, and taketh it even out of the thorns, and the robber snatcheth eagerly after their substance.
Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.
6 For wrong doth not come forth out of the dust, neither doth trouble grow up out of the ground;
Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.
7 But man is born unto trouble, as young birds take up their flight.
Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.
8 I, however, would have besought God, and unto God would I have committed my cause;
Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,
9 Who doth great things which are unsearchable, marvelous things till they are without number;
Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,
10 Who giveth rain upon the surface of the earth, and sendeth out waters over the face of the fields;
Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,
11 To set up the lowly on high, that those who mourn may rise high to happiness;
Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,
12 [But] who frustrateth the plans of the crafty, so that their hands cannot execute their well-devised counsel;
Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,
13 Who catcheth the wise in their own craftiness; and the advise of the perverse is hastened on headlong;
Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.
14 By day they meet with darkness, and as though it were night they grope about in the noon of day;
Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.
15 But who saveth from the sword, from their mouth, and from the hand of the mighty, the needy one:
Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.
16 And so cometh to the indigent hope, and iniquity stoppeth her mouth.
Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.
17 Behold, happy is the man whom God admonisheth: despise then not the correction of the Almighty.
Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.
18 For he it is that woundeth, and bindeth up: he smiteth, and his hands do heal.
Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.
19 In six distresses will he deliver thee; and in seven there shall no evil touch thee.
Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.
20 In famine he redeemeth thee from death; and in war from the power of the sword.
V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.
21 Against the scourge of the tongue shall thou he hidden; and thou needest not be afraid of destruction when it cometh.
Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.
22 At destruction and famine canst thou laugh; and thou needest not have any fear of the beasts of the earth.
Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.
23 For with the stones of the field shalt thou have thy covenant; and the beasts of the field shall be at peace with thee.
Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.
24 And thou shalt know that there is peace in thy tent; and thou wilt look over thy habitation, and shalt miss nothing.
A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.
25 And thou shalt know that thy seed is numerous, and thy offspring as the herbage of the earth.
Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.
26 Thon wilt go in a ripe age unto the grave, as a shock of corn is carried home in its season.
Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.
27 Behold this, we have searched it out, so it is: hear it, and do thou note it well for thyself.
Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.
