Job 4
1 Then answered Eliphaz the Themanite, and said,
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 If we essay to address a word to thee, wilt thou be wearied? yet who is able to refrain from speaking?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Behold, thou hast [ere this] corrected many, and weak hands thou wast wont to strengthen.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Him that stumbled thy words used to uphold, and to sinking knees thou gavest vigor.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 Yet now, when it cometh to thee, thou art wearied: it toucheth even thee, and thou art terrified.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Is not then thy fear of God still thy confidence, thy hope equal to the integrity of thy ways?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Remember, I pray thee, who ever perished, being innocent? or where were the righteous destroyed?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 Even as I have seen, that those who plough wrong-doing, and sow trouble, have to reap the same.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 Before the breathing of God they perish, and before the breath of his nostrils they come to their end.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The roaring of the lion, and the voice of the fierce lion, and the teeth of the young lions, are broken.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 The old lion perisheth for lack of prey, and the whelps of the lioness have to scatter themselves abroad.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 But to me a word came by stealth, and my ear took in a scarcely perceptible whisper thereof.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 In intense thoughts out of visions of the night, when deep sleep falleth on men:
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Dread came over me, with trembling, and it caused all my bones to shudder.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Then flitted a spirit past before my face; the hair of my body stood up:
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 It stood still, but I could not recognize its form; a figure was before my eyes, a slight whisper, then a [louder] voice I heard, saying,
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 Can a mortal be more righteous than God? or can a man be more pure than his Maker?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Behold, in his servants he putteth no trust, and his angels he chargeth with folly:
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 How much less in those that dwell in houses of clay, whose foundation is in the dust, who are crushed till they come to be eaten by the moth?
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 From morning to evening are they broken to pieces: without laying it [to heart] they perish for ever.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Behold, their excellency which is in them is torn away: they die, and this without wisdom.
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
