Job 39
1 Knowest thou the time when the chamois of the rock bring forth? or markest thou when the hinds do calve?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Numberest thou the months of gestation which they complete and knowest thou the time when they bring forth?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 They bend themselves: they drop their young ones; throw off their pains.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Their little ones become strong; they grow up in the open field; they go forth, and return not unto them.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Who sent out the wild ass free? or who loosened the bonds of the forest-ass?
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 To whom I assigned the wilderness as his house, and the salty land as his dwellings.
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 He laugheth at the noise of a town, and the shoutings of the driver he heareth not.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 What he espieth on the mountains is his pasture, and after every green thing doth he search.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Will the forest-ox be willing to serve thee, or will he stay over night at thy crib?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Canst thou bind the forest-ox with a rope [to labor] in the furrow? or will he harrow valleys, following after thee?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Wilt thou trust him, because his strength is great? and wilt thou leave to him thy labor?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Wilt thou confide in him, that he should bring home thy seed, and gather it into thy threshing-floor?—
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 The wing of the ostrich moveth joyfully: hath she the pinions and plumage of the careful stork?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 [No, ] for she intrusteth her eggs to the earth, and letteth them be hatched out on the dust:
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 And she forgetteth that a foot may crush them, or that the beast of the field may stamp them down.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 He hath made her callous against her young, as though they were not hers: her labor is in vain, [but she feeleth] no dread;
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Because God hath denied her wisdom, and he hath not imparted to her understanding.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 At the time she raiseth herself up on high, she laugheth at the horse and his rider.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Dost thou give the horse strength? dost thou clothe his neck with the rolling mane?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Canst thou make him jump like a locust? his majestic snort is terrible.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Men spy about in the valley, and he rejoiceth in his strength: he goeth forth to meet the armed array.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 He laugheth at fear, and is not dismayed; and turneth not back from before the sword.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Over him rattle the quiver, the glittering spear and the lance.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 With impatient noise and rage he holloweth [with his hoof] the ground, and keepeth not quiet when the cornet's voice [is heard].
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Midst the sound of the cornet he uttereth his joyful neigh; and from afar he perceiveth the battle, the loud call of the captains, and the battle-cry.—
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Is it through thy understanding that the hawk flieth along, and spreadeth out his wings toward the south?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Or is it by your order that the eagle doth mount upward, and buildeth high up his nest?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 On a rock he dwelleth, and spendeth his nights, on a rocky crag and mountain fastness.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 From there he espieth his food, from afar can his eyes behold.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 His young ones, also, sip up blood: and where the slain be, there is he.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
