Job 38
1 Then did the Lord address Job out of the storm-wind, and said,
Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:
2 Who is this that casteth darkness [on my] counsel by words without knowledge?
Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?
3 Do but gird up like a mighty man thy loins: and I will ask thee, and do thou inform me.
Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.
4 Where wast thou when I laid the foundations of the earth? tell it, if thou hast any understanding [of it].
Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.
5 Who fixed her measurements, if thou knowest it? or who stretched the measuring-line over her?
Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?
6 Upon what are her foundation-pillars placed at rest? or who laid her corner-stone:
Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,
7 When altogether sang the morning stars in gladness, and shouted for joy all the sons of God?
Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?
8 And who closed up with doors the sea, when, issuing forth, it came out of the deep bosom of the earth?
Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?
9 When I made the clouds its garment, and thick fog its swaddling-cloth,
Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,
10 And when I decreed for it my law, and set [for it] bars and doors,
Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,
11 And said, Thus far mayest thou come, but no farther; and here shall be stayed [thy strength] in the pride of thy waves?
I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.
12 Didst thou ever, in all thy days, command the morning; didst thou ever assign the morning-dawn its place:
Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,
13 That it might lay hold of the ends of the earth, so that the wicked might be shaken out therefrom?
Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?
14 She is changed as the sealing-clay: and [all things] stand as though newly clad.
Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,
15 And from the wicked is their light withdrawn, and the high-raised arm is broken.
A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?
16 Didst thou ever penetrate as far as the springs of the sea? or wander through the bottom of the deep?
Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?
17 Were the gates of death ever laid open unto thee? or canst thou see the doors of the shadow of death?
Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?
18 Hast thou a clear understanding of the breadth of the earth? Tell it, if thou knowest it all.
Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.
19 Where is the way [to the spot where] the light dwelleth? and the darkness—where is its place,
Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,
20 That thou mightest take each to its boundary, and that thou mightest mark the pathways to its house?
Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?
21 Thou [surely] knowest it; because thou wast then born, and the number of thy days is great!
Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?
22 Didst thou ever enter into the treasuries of the snow? or canst thou see the treasuries of the hail,
Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,
23 Which I have reserved for the time of distress, for the day of fight and battle?
Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?
24 Where is the way [to the spot where] the light divideth itself, [where] the east wind is scattered over the earth?
Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?
25 Who hath divided off watercourses for the overflowing rain, and a way for the lightning [that is followed by] thunders,
Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,
26 To bring rain on a land, void of men; on a wilderness wherein no son of earth [is found];
Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,
27 To satisfy waste and desolate lands; and to promote the growth of the tender grass?
Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?
28 Hath the rain a father? or who hath begotten the drops of the dew?
Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?
29 Out of whose womb cometh forth the ice? and the hoary frost of heaven—who giveth birth to it?
Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?
30 [When] like a stone the waters are congealed, and the face of the deep is bound in fetters?
Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.
31 Canst thou bind together the chains of the Pleiades, or loosen the bands of Orion?
Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?
32 Canst thou bring forth the constellations of the zodiac, each in its season? or canst thou guide the Bear with its young?
Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?
33 Knowest thou the laws of heaven? or dost thou appoint its rule on the earth?
Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?
34 Canst thou lift up to the clouds thy voice, that the abundance of waters may cover thee?
Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?
35 Canst thou send out lightnings, that they may go, and say unto thee, Here are we?
Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?
36 Who hath put wisdom in the dark clouds? or who hath given understanding to the bright meteors?
Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?
37 Who ordaineth the skies with wisdom? or who emptieth out the bottles of heaven.
Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,
38 When the dust is poured out as molten metal, and the clods are made to cleave fast together?
Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?
39 Dost thou hunt for the lioness her prey? and suppliest thou the food for the young lions,
Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,
40 When they are couched in their lairs, rest in the thicket, lying in wait?
Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?
41 Who provideth for the raven his provision? when his young ones cry unto God, and wander about for lack of food?
Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?
