Job 36
1 Then continued Elihu, and said,
Zatím přidal Elihu, a řekl:
2 Wait for me a little, and I will instruct thee; for [I have] still some words on God's behalf.
Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
3 I will lift up my knowledge for him who is afar, and for my Maker will I obtain righteousness.
Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
4 For truly no falsehood is [in] my words: one that is upright in [his] opinions [dealeth now] with thee.
V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
5 Behold, God is mighty, and despiseth not any: he is mighty in strength of intellect.
Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
6 He permitteth not the wicked to live; but he procureth justice for the afflicted.
Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
7 He withdraweth not his eyes from the righteous; but [he placeth them] with kings on the throne; yea, he doth establish them for ever, and they are exalted.
Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
8 And if they be bound in fetters, and if they be entangled in the cords of affliction:
Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
9 Then doth he tell them of their work, and of their transgressions, when they had become strong.
Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
10 And he openeth thus their ear to correction, and saith that they should return from wrong-doing.
A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
11 If they hearken and serve [him], they will spend their days in happiness, and their years in pleasures.
Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
12 But if they hearken not, they will pass away through the sword, and they will perish in want of knowledge.
Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
13 But the hypocrites in heart persevere in wrath; they will not offer entreaty when he bindeth them:
Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
14 Their soul will die in youth, and their life, among the incestuous.
Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
15 He delivereth the afflicted through his affliction, and openeth through oppression his ear.
Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
16 And also thee hath he incited away from the jaws of distress into a wide space, on the site of which there is no straitness; and what is set on thy table is full of fatness.
A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
17 But if thou art full of the judgment of the wicked: [divine] judgment and decree will support each other.
Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
18 For there would be fury, If aught were to incite thee to utter an abundance [of rebellious words]; and the greatness of the infliction must not mislead thee.
Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
19 Will he esteem thy riches? no, not gold ore, nor all the highest forces of strength.
Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
20 Desire then not eagerly the night, when nations pass away in their place.
Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
21 Take heed, turn not thyself to wrong-doing, so that thou wouldst choose this because of [thy] affliction.
Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
22 Behold, God is exalted by his power: who is an instructer like him?
Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
23 Who hath given him a charge concerning his way? or who hath ever said, Thou hast acted unjustly?
Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Èiníš nepravost?
24 Reflect, that thou shouldst magnify his work, which [other] men have beheld.
Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
25 All men have looked at it [with astonishment]; the mortal gazeth at it from afar.
Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
26 Behold, God is great, and we comprehend him not, the number of his years can truly not be searched out.
Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
27 For he taketh away drops of water, which are purified into rain in his mist:
On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
28 These drop down out of the skies; they distil upon the multitude of men.
Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
29 But [what man] can understand the outspreadings of the clouds? the tumult of his tabernacle?
(Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
30 Behold, he spreadeth out over it his light, and covereth up the roots of the sea.
Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
31 For by means of them he judgeth nations, he giveth food in superfluity.
Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
32 [His] hands he covereth with light; and he commandeth it to strike the one who striveth against him.
Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
33 The noise of his storm telleth of it, yea, the cattle also, of the rising tempest.
Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
