Job 30
1 But now they who are younger than I in years laugh at me, whose fathers I scorned to put as equals with the dogs of my flocks.
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 Yea, what possible use can the strength of their hands be unto me, over whom old age hath passed fruitlessly?
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 Who suffer for want and famine in solitude; who flee into the wilderness [where all is] darkness, ruin, and desolation;
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 Who crop off mallows by the bushes, and have broom-bush roots as their bread;
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 Who are driven forth from among [men], who are shouted after as though they were thieves,
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 To dwell in the caverns of the valleys, in holes of the earth, and on naked cliffs.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 Among the bushes they shriek; under briers they are huddled together,
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 The children of the worthless, yea, the children of the nameless, who were outcasts from the land.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 But now I am become their song, and I am become a byword unto them.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 They loathe me, they keep themselves far from me, and from my face they withhold not their spittle.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 Because he hath loosened the cord of my bow, and afflicted me, they have also cast off the bridle before me.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 Against my right hand rise up this swarm of worthless youths: they push away my feet, and they level against me their calamity-bringing paths.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 They destroy my footpath, they help forward my downfall, without any one to aid them.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 As [through] a broad breach they come: amidst a loud noise they rolled themselves along.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 Terrors have turned their face against me; they chase like the wind my glory: and like a cloud is my happiness passed away.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 And now my soul is poured out over me; the days of affliction have seized on me;
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 All night it holloweth out my bones out of my body; and my pursuers take no rest.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 Through the Almlghty's power is my garment made unknown: like the opening of my coat hath he enclosed me.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 He hath cast me into the mire, and I am become like dust and ashes.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 I cry aloud unto thee, but thou answerest me not: I stand up, and thou fixest thy regard against me.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 Thou art changed into a cruel master toward me: with the strength of thy hand thou assailest me.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 Thou liftest me up to the wind; thou causest me to pass away, and dissolvest in me all wise counsel.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 For I know that thou wilt bring me back to death, and to the house of assembly for all the living.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 But doth not a man stretch out his hand among ruins? or doth one not cry out therefrom [for help] when he meeteth his downfall?
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 Did I not weep for him that was hard pressed by misfortune? was not my soul grieved for the needy?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 That I hoped for good, but there came evil; and I waited for light, and there came darkness!
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 My bowels heave, and rest not: the days of affliction have overcome me.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 I walk about mournfully without sunlight: when I rise up, in the assembly, I cry with pain.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 I am a brother to [howling] monsters, and a companion to ostriches.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 My skin hangeth down black from me, and my bones are burnt from heat.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 And thus is changed to mourning my harp, and my pipe to the sound of weeping.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
