Job 3
1 After this time Job opened his mouth, and cursed his day.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 And Job commenced, and said,
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Oh that the day whereon I was born might perish, and the night when it was said, There hath been a male child conceived.
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 May that day be [covered with] darkness; may not God from above inquire for it, and may no light beam upon it.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Oh that darkness and the shadow of death might defile it; may a cloud rest upon it; may the blackness of the day terrify it.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Yon night — let darkness seize upon it; let it not be united to the days of the year; let it not come into the number of the [periods lighted by the] moon.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Lo, may that night be solitary, let no song of joy occur thereon.
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Let those denounce it that curse the day, who are ready to raise up their mourning cry.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Let the stars of its twilight be darkened; let it hope for light, and there be none; and let it not behold the eyelids of the morning-dawn;
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Because God closed not against me the doors of the womb, and thus concealed trouble from my eyes.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Why did I not die [the moment I issued] from the womb, and [why] was I not born merely to perish at once?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Wherefore were knees ready to receive me? and for what purpose were breasts there that I might suck?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 For now should I be lying still and be quiet; I should sleep: then would I be at rest,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 With kings and counsellors of the earth, who build up ruined places for themselves;
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Or with princes possessing gold, who fill their houses with silver;
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Or as an untimely birth, hidden [from view] I should not exist; as infants that never have seen the light;
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 There [where] the wicked cease from troubling; and where the exhausted weary are at rest;
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 [Where] the prisoners repose together, [and] they hear no more the taskmaster's voice.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 The small with the great is there, and the servant free from his master.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Wherefore giveth He now light to the labor-laden, and life unto the bitter in soul?
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Who wait for death, which [cometh] not; and who dig for it sooner than for hidden treasures;
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Who would rejoice even to exulting, who would be glad could they but find a grave?
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 [Why is light given] to a man whose way is hidden, and around whom God hath placed a fence?
Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 For before my food cometh my groaning, and like the water are poured forth my loud complaints.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 Because what I greatly dreaded is come upon me, and what I apprehended is come unto me.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 I have had no safety, and no quiet, and no rest; and [now] harrowing trouble is come.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
