Job 21
1 Then answered Job, and said,
A odpovídaje Job, řekl:
2 Hear, O hear my speech, and let this be wherewith you give consolations.
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Bear with me that I may indeed speak: and after my speaking, then canst thou mock.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 As for me, —is against man my complaint? and if this be so, why should my spirit not be impatient?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Turn yourselves unto me, and be astounded, and lay your hand upon your mouth.
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Yea, when I think of it, I am terrified, and shuddering seizeth hold of my flesh.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Wherefore do the wicked live, become old, yea, grow strong in power?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Their seed is firmly established in their presence with them. their offspring are before their eyes.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Their houses are at peace without any dread, and no rod of God [cometh] over them.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 The bull of each one gendereth, and disappointeth not: the cow of each one calveth, and casteth not her young.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 They send forth their little ones like a flock, and their children skip about [with joy].
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 They sing to the timbrel and harp, and rejoice at the sound of the pipe.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13 They wear out their days in happiness, and in a moment they go down to the nether world. (Sheol h7585)
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 And yet they say unto God, “Depart from us; and the knowledge of thy ways we desire not.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 What is the Almighty, that we should serve him? and what profit shall we have, if we entreat him urgently?”
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Lo, not in their hand doth their happiness rest! The counsel of the wicked be [still] far from me.
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 How often is the lamp of the wicked quenched? and how often cometh over them their calamity? and doth [God] distribute their lot in his anger?
Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 Are they as straw before the wind, and as chaff which the stealeth away?
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 Should God lay up for his children his wrong-doing? it were better that he reward him, that he might know it himself.
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 His own eyes ought to see his downfall, and from the wrath of the Almighty ought he to drink.
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 For what care hath he for his household after him, when the number of his months is all apportioned to him?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Is this fitting God, who teacheth knowledge? him who judgeth those that are highest?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 That this one dieth in his full strength, being wholly at ease and quiet;
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 His vessels being full of healthy fluid, and the marrow of his bones being well moistened:
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 While this other dieth with an embittered soul, and hath never partaken of any happiness;
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 [And yet] together they must lie down in the dust, and the worms will cover them?
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Behold, I know your thoughts, and the opinions which ye wrongfully devise against me.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 For ye say, Where is the house of the noble-minded? and where is the tent of the dwelling-places of the wicked?
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Have ye not asked the wayfarers? surely their token ye cannot disregard,
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 That the bad man is reserved for the day of calamity, [that the wicked] are carried forward to the day of wrath.
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 [But] who will tell him to his face of his way? and who will repay him what he hath done?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Yea he will indeed be carried to the grave, and men will quickly think of his monument:
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Sweet are to him the clods of the valley; and after him succeedeth every man, as those that were before him are without number.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 How then will ye comfort me with vanity? and of your answers there remaineth only deception.
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
