Job 19
1 Then answered Job, and said,
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 How long will ye grieve my soul, and crush me with words?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 These ten times have ye reproached me: ye are not ashamed when ye show yourselves as strangers to me.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 Yea, if it be indeed that I have erred, let my error remain with myself.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 But if indeed ye wish to magnify yourselves above me, and to prove against me my disgrace:
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 Then know for certain that God hath bent me down, and hath laid his net all around me.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Behold, I cry out concerning the violence [done me], but I am not answered: I entreat aloud, but there is no justice.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 My road hath he fenced up, so that I cannot pass out; and on my paths he placeth darkness.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 My glory hath he stripped from me, and removed the crown of my head.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 He hath pulled me down on every side, and I am going hence; and he hath rooted up like a tree my hope.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 He hath also kindled against me his wrath, and he counteth me with himself as one of his adversaries.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 Altogether come on his troops, and make level against me their way, and encamp round about my tent.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 My brothers hath he removed far from me, and my acquaintance are entirely estranged from me.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 My near of kin have withdrawn, and those befriended by me have forgotten me.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 Ye that sojourn in my house, and my maid-servants, regard me as a stranger: an alien am I become in their eyes.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 I call for my servant, but he will not answer, though I were to entreat him with my mouth.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 My breath is become nauseous to my wife, and my caressing, to the children of my own body.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Yea, children even despise me: I rise up, but they speak against me.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 All that have had my confidence abominate me; and those whom I have loved are turned against me.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 To my skin and to my flesh my bones do cleave, and I must sustain myself with the gums of my teeth.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Spare me, spare me, O ye, my friends; for the hand of God hath touched me.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Why will ye persecute me as God [hath done], and will never be satisfied with my flesh?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Oh who would but grant, that my words might be written down! oh who would grant that they were entered in a book!
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 That they were hewn with an iron pen and [blackened with] lead for eternity in the hard rock!
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 And well I know that my redeemer liveth, and that he will remain as the last after the creatures of the dust [are passed away];
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 And after my skin is cut to pieces will this be: and then freed from my body shall I behold God;
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 Whom I shall myself behold to my happiness, and whom my eyes will see, and not as a stranger, [when even] my reins are consumed within my bosom.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 But if ye should say, How will we pursue him? seeing the root of the matter is found in me:
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Then have dread for yourselves of the sword; for the wrath [which ye excite] is an iniquity that bringeth the sword; in order that ye may know there is one that judgeth [in the world].
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
