Job 17
1 My spirit is broken, my days are cut short, the grave is ready for me.
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 Yet truly those that mock are with me, and on their offendings must my eye rest.
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 And thou, [Creator!] attend, I pray thee, be my surety with thyself: who else is there that would strike hands with me?
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 For thou hast concealed their heart against intelligence: therefore art thou not exalted [through them].
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 Every one of them speaketh deceptively to his friends: may also the eyes of his children fail.
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 And he hath placed me here as a by-word unto nations; and I become openly as a place of abomination.
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 Therefore is my eye dim from vexation, and my limbs are all of them like a shadow.
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 Upright men must be astonished at this, and the innocent must arouse himself against the hypocrite.
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 Yet will the righteous hold firmly on to his way; and he that is clean of hands will acquire additional strength.
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 But all of you, do only return, and come but [to me]: and yet I shall not find among you one wise man.
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 My days are past, my resolves are broken off, [even the thoughts]—the possessions of my heart.
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 These would change the night into day, the light as near in the presence of darkness.—
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13 When I hope for the nether world as my house; in the darkness have I spread my couch; (Sheol h7585)
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 When I call to corruption, Thou art my father: Thou art my mother, and my sister, to the worms.
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 Ay, where is then my hope? as for my hope, who will see it [fulfilled]?
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
