Job 16
1 Then answered Job, and said,
A odpovídaje Job, řekl:
2 I have heard many things such as these: troublesome comforters are ye all.
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3 Shall there be any end to words of wind? or what compelleth thee that thou shouldst answer?
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 I also could well speak as ye do: if your soul were but in my soul's stead, I could overwhelm you with words, and could shake my head at you.
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5 But I would strengthen you with my mouth, and the condolence of my lips should restrain [your grief].
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 Though I were to speak, my pain would not be restrained; and though I should forbear, what will go away from me?
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7 But now he hath made me weary: thou hast made desolate all my company.
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 And thou hast filled me with wrinkles, they are my witnesses; and my leanness riseth up for me, giveth its testimony to my face.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 In his wrath he teareth me to pieces, and assaileth me: he gnasheth over me with his teeth; my adversary sendeth threatening looks at me.
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 They now open wide against me their mouth; reproachfully they smite my cheek: altogether do they assemble against me.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 God hath surrendered me to the unjust, and cast me down into the hands of the wicked.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 I was at ease, but he hath crushed me; he hath also grasped me by the neck, and shaken me to pieces, and set me up unto himself as a mark;
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 His archers encompass me round about; he cleaveth my reins sunder, and doth not pity; he poureth out upon the ground my gall;
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14 He breaketh me down with breach upon breach; he runneth against me like a mighty man.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15 Sackcloth have I sewed upon my skin, and my horn I roll in the dust.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16 My face gloweth from weeping, and on my eyelids resteth the shadow of death:
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17 Not because any violence is in my hands, and while my prayer is pure.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18 Earth! do thou not cover up my blood, and let no place restrain my cry.
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19 Even now, behold, my witness is in the heavens, and one that testifieth for me is on high.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20 Are my friends my defenders? unto God my eye poureth out [its tears].
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21 And oh that a man might plead with God, as one son of earth with the other!
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22 For when the numbered years are passed, then must I travel a path whence I cannot return.
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
