Job 13
1 Lo, all [this] hath my eye seen, my ear hath heard and noted it for itself;
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 As much as ye know, do I also know: I do not fall short compared with you.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 However, I would gladly speak to the Almighty; and to argue with God do I desire.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 But ye are inventors of falsehood, physicians of no value are all of you.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Oh, who would grant that ye might keep a profound silences! and it would he accounted unto you as wisdom.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Do hearken but to my reasoning, and listen to the pleadings of my lips.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Will ye speak wrong things for God? and will ye speak for him deceitfully?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Will ye show him undue favor, when ye contend for God?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Will it be well if he should search you out? or as one overreacheth another mortal, do ye expect to overreach him?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 He will surely reprove you, if in secret you show him undue favor.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Doth not his excellency terrify you? and his dread fall upon you?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 The things you remember are mere proverbs of ashes, your high-places are high-places of clay.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Keep silence toward me, that I may indeed speak, and let pass over me what will.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Whatever it may cost, I will take my flesh in my teeth, and my life will I put in my hand.
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Lo, though he slay me, yet will I trust in him: only I will argue my own ways before him.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Even he will come to my assistance; for a hypocrite cannot come before him.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Listen well to my word, and to my demonstration with your ears.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Behold now, I have arrayed my cause: I know that I shall be indeed justified.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Who is he that will contend with me? for now, if I keep silence, I must perish.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Only two things do not unto me: then will I not hide myself from thy presence.
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Remove thy hand far from me; and let not thy dread terrify me.
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Then call thou, and I will answer; or let me speak, and do thou reply to me.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 How many are my iniquities and sins? my transgression and my sin let me know.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Wherefore wilt thou hide thy face, and regard me as an enemy unto thee?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Wilt thou terrify a leaf driven about [by the wind]? and wilt thou pursue dry stubble?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 That thou writest bitter decrees against me, and assignest unto me the iniquities of my youth;
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 And [that] thou puttest my feet in the stocks, and watchest narrowly all my paths; [and] settest for thyself a mark upon the soles of my feet?
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 And yet the body decayeth like a rotten thing, as a garment that the moth hath eaten.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
